Článek
Základem formující se české bytové politiky má být totiž síť kontaktních center, která by v každé obci s rozšířenou působností poskytovala poradenství komukoliv, kdo má s bydlením problém – podle údajů ministerstev jsou to asi dva miliony lidí. Proto tedy zákon o podpoře v bydlení. Mnoha klientům se skutečně dostane spíše rad – jak čerpat příspěvky, jak si najít byt, který lze snadněji udržovat, či jak získat peníze na kauci.
Ubytovávat do nových sociálních bytů, které úředníci získají rekonstrukcí bytových fondů a díky spolupráci se soukromými vlastníky prázdných bytů, se bude pozvolna, po nijak závratných počtech. Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš uvádí, že by měl zákon pomoci třetině lidí v nouzi, kterých je asi 154 000, a to během dekády od spuštění v roce 2025.
Současně ministerstvo pro místní rozvoj upozorňuje na druhý pilíř reformy bydlení spočívající ve výstavbě dostupných bytů. Ty by měly vzniknout pro obyvatele „potřebných profesí“ – učitele, policisty nebo mladé rodiny s dětmi. Dosud šlo ale na program Nájemní bydlení pouhých 800 milionů ze státních peněz. Do dvou let by to měly být dvě miliardy, o dalších osmi miliardách z Národního plánu obnovy se jedná. To také není mnoho.
A zákon má svá problematická místa. Nemáme informace o cenové mapě vznikající na ministerstvu financí, podle níž by se měla orientovat kontaktní centra i úřady práce při vyměřování příspěvků na bydlení. Je otázka, co způsobí proaktivnost či pasivita obcí při zapojování do systému podpory. Největším důvodem k obavě, že reforma s bytovou krizí nezmůže mnoho, je fakt, že se bude postupovat jen po drobných krůčcích. Ministerstvo počítá s roční útratou přes půl druhé miliardy, a jak Bartoš, tak Jurečka rádi mluví o tom, že sídliště tu nikdo stavět nehodlá.
Česko však disponuje jen mizivým procentem sociálních bytů, je potřeba vůbec nějak začít. Obce zatím stavět byty neumí, stát bytovou politiku od revoluce prakticky nedělal. Plánovaná reforma může být základem, na kterém se dá (doslova) stavět a politika vybudovat. Za její absenci jsme se, alespoň v posledních deseti letech, kdy jsme vystoupali na pozici druhé nejméně dostupné evropské země ve vlastnickém bydlení, naplatili dost. A odhad čtyř miliard ročně vynakládaných na řešení následků krize je podle odborníků třeba si vynásobit až desetkrát.
Ve skutečnosti jsou totiž škody nevyčíslitelné. V bytové nouzi je v Česku v roce 2023 přes 60 000 dětí – vliv jejich dnešního prostředí na celý další život může být zničující.
Autorka je publicistka