Článek
Komunální volby nejsou tak populární jako parlamentní, kde je docela jasné, mezi čím se rozhodujete. I když se pak v realitě politika stran od sebe zas tak moc neliší. Tady jde ale o místo, kde bydlíte. O to, jak bude vypadat a jak se bude vyvíjet prostor, ve kterém žijete.
Znechucení politikou je pochopitelné, když vám oba proti sobě stojící bloky slibují, že za žádnou cenu nezvýší daně, a pak to stejně udělají. Byl to případ minulé „pětikolky“ vedené koalicí Spolu a plánuje to udělat i současný kabinet ANO & Co. Slibem sice nezarmoutíš, ale hořkost nesplněného slibu zůstane. Říci Stanjurovi, Schillerové nebo Macinkovi od plic do očí, co si o jejich daňových slibech myslíte? To nemáte šanci. Maximálně si můžete zanadávat v hospodě, pokud už ve vaší obci nezkrachovala, nebo na lavičce v parku.
Aby lavičku vyměnili za novou a opravili chodníky připomínající měsíční krajinu? To musíte jít k volbám. Pokud ji starosta nenechá vyměnit, jak slíbil, můžete si za ním, nebo příslušným zastupitelem, dojít na obecní úřad a říci mu, že to takhle dál nejde. A dodat, že ty chodníky se musejí dát do pořádku, i kdyby na májku nebo vánoční strom nebylo.
Chce to dobře si vybrat, zjistit si, které uskupení co v obci prosazuje, abyste jako milovník sportu dali hlas těm, co chtějí obnovit hřiště, a ne těm, co na něm chtějí postavit garáže.
Pokud se vám nelíbí, že vykácejí celou alej, tak klidně dejte hlas nějaké zelené iniciativě, i když jste kovaný pravičák, co ekology nemůže ani cítit. Tady však nejde o zavádění zelených zákonů, boj proti spalovacím motorům nebo jadernou energetiku, nýbrž o zachování stromů a stínu pod nimi. Volte ty, kteří řeší problémy, které vadí vám.
Pokud se v případě více stran nemůžete rozhodnout, kdo je lepší, protože na každé kandidátce je někdo dobrý a někdo špatný, můžete si vybrat kandidáty ze dvou nebo tří či čtyř uskupení. Ve volební komisi ve velkých městech vás rádi mít nebudou, počítá se to špatně, ale chceme dát hlas lidem, které považujeme za nejlepší.
Možná některou stranu nemůžete ani cítit, ale víte, že její mladá aktivistka skutečně dosáhla něčeho, co jste chtěli. Tak dejte hlas jí a své tradiční straně.
Jasně, že někde to nejde, protože do pětičlenného zastupitelstva kandiduje jen pět lidí. Víc se jich nenašlo. Práce zastupitele není nijak jednoduchá a je na očích. Ve velkých městech už hrají větší roli strany a uskupení, často ad hoc, ale i tam může být někdo, koho chcete, nebo nechcete, třeba kvůli řešení dopravy. Navíc se ve velkých městech nevolí pouze magistrát. Vybírají se i zastupitelstva v městských částech či obvodech.
Komunální volby sice nejsou tak atraktivní jako ty prezidentské, kde víte, mezi jakými lidmi se rozhodujete. Ale jestli bude ve vaší obci vodovod nebo jestli se na pozemku o ploše 400 metrů čtverečních postaví devatenáctipodlažní kancelářská budova bez podzemních garáží, o tom na Hradě nerozhodují. Ani nemohou.
Nenechme se inspirovat naším prezidentem, který místo, aby šel volit, vyrazil na dovolenou na motorce do Maroka. Něco to o něm vypovídá. Jenomže my nebydlíme přes týden v Lumbeho vile na Hradčanech a nechceme, aby se nám v místě bydliště žilo hůř.
Obec sice nemůže ovlivnit všechno, zabránit liniové stavbě nemůže a nové zastupitelstvo může jen obtížně rušit, co to předchozí podepsalo. Něco zase neumožní rozpočet. Ale i tak mají u nás obecní úřady docela velkou pravomoc, tak toho všichni využijme, když tu možnost máme.
A i když neuspějeme ve všem, něco se přece jen povede. Ta půlhodina či hodina, co to zabere, není zas tak moc, abyste ji nemohli obětovat. Pořád ještě máme možnost volit ve dvou dnech, takže to není takový problém, pokud neproháníte mašinu v marockých kopcích.
Možná si řeknete, tak ten, co jsem ho chtěl, se tam dostal, takže snad s tím trochu pohne. A vzhledem k tomu, jaké brekcie se volí, tak se můžete vysmát grafům, jak která strana uspěla, protože se pokaždé spojila s někým jiným.