Článek
Přitom byl už blízko. Po červencové Turkově nehodě stačilo říct, že na jednoho vládního zmocněnce je těch skandálů moc a zbytečný post zrušit. Na ministerstvu životního prostředí mohl být dávno obnoven normální řád. Jenže premiér si počkal, zda za něj horký kaštan nevytáhne z ohně policie. Ta nyní ukončila prověřování havárie pro trestný čin, což Turkovi stačilo, aby vzápětí ohlásil, že chce dál odvádět státu své medvědí služby.
Ani pod touto hrozbou předseda vlády nedokáže jasně říct, že notorického troublemakera zpátky nechce. I kdyby šlo jen o přestupek, pan zmocněnec přece slíbil, že rezignuje, pokud se prokáže jeho vina. Dobrovolně ne, vzkázal teď.
Ve věci přece nejde o to, jak vyšetřovatelé riskantní předjíždění odbočovacím pruhem právně klasifikují. Byť by šlo o „pouhou bezohlednost“, řidič sanitky a opodál stojící chodci ji přežili jen šťastnou náhodou. Ikona Motoristů pak přihodila další kousek k dřívějším dálničním eskapádám, nemluvě o všech hajlovacích, nábojnicových a urážecích deliktech.
Babiš si neváží klidu, jaký od Turka měl celé léto. Nebýt staršího videa s infantilním házením jogurtů na kulturní památku a zmateného prohlášení o yperitu a fosgenu na Šumavě, nikdo by o zmocněnci celé měsíce nevěděl. Z programu českého politického šapitó byl dokonce stažen vleklý konflikt, který mezi vládou a prezidentem kvůli Turkovi přiživoval jeho pobratim Petr Macinka. Návrat greendealového experta do struktur výkonné moci může nesmyslné spory oživit.
