Článek
Eskalace trvala dva dny. Americký prezident sice řekl, že jednat s Íránem nemá cenu, ale vyjednavači dál pokračují v rozhovorech. K razantnější a delší kampani proti Íránu nesáhl. Udělal by to jen, kdyby při iránských útocích umírali Američané, což se nestalo, za což byl asi rád.
Trump si dobře uvědomuje hrozbu dlouhého konfliktu, jaké vždy kritizoval a přál si je ukončovat. Místo toho si na Blízkém východě zadělal na další. Mnoho manévrovacího prostoru mu nezbývá a žádné dobré řešení se nenabízí. Ve Spojených státech je válka velmi nepopulární, byť v ní zatím padlo jen pár amerických vojáků. Lidé nechápou, proč by se mělo bojovat proti zemi, která je daleko a USA přímo neohrožuje. Do boje se proto Trumpovi nechce.
Teherán sice přišel o své námořnictvo i letectvo, jeho jaderný materiál je někde hluboko pohřben, ale sklonit se nemíní. Íránské vedení vidí, že se USA do války nechce. Může si tak dovolit provokovat a zkoušet, kam až může zajít.
Když však Spojené státy neobnoví masivní útoky, bude si dál klást nehorázné požadavky, protože mu válka ukázala, jak výhodné by bylo kontrolovat Hormuzskou úžinu. Drží tím v šachu velkou část zemí světa - nejen těch přímo závislých na ropě a zemním plynu z oblasti, ale vlastně všech, které používají ropné produkty, protože cena ropy stoupá pro všechny. Vidí taky, že by mohl proplouvání lodí zpoplatnit, což by mu naplnilo děravé kapsy. Za to stojí konflikt vyostřit.
Omezené údery v odvetě za íránské provokace tak mohou prodlužovat konflikt donekonečna, což bude Trumpa a jeho hnutí MAGA oslabovat. Aureola muže míru, který války ukončuje a stará se především o USA a potřeby Američanů, se vytrácí.
Pokud by však obnovil útoky v plné síle, čelil by nejen výtkám, že rozpoutal další válku. Žádný vojensky snadno dosažitelný cíl před ním neleží. Operace na vyzvednutí vysoce obohaceného uranu by se asi bleskově provést nedala. Obsazení ropného ostrova Charg, by sice možné bylo, ale bez obětí by se mimořádně nákladný výsadek neobešel. Zopakovat pokus pozabíjet íránské vedení by si po výsledcích toho minulého z 28. února asi každý rozmyslel. Vůdcové včetně ajatolláha Chameneího jsou sice po smrti, ale současné vedení je ještě nekompromisnější než to stárnoucí předchozí. Navíc si íránské špičky budou dávat dobrý pozor, aby se nestaly obětí dalších bomb.
Šéf Bílého domu se ani nemůže řídit rčením „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ a nechat to vyhnít. Nejde jen o to, že je rád mužem akce, ale tuto možnost ani nemá. První krok už udělal na konci února. Může se mu stát, že se zařadí mezi prezidenty, kteří zatáhli Spojené státy do dlouhého konfliktu, jako byli Lyndon Johnson nebo George W. Bush.