Článek
„Brzy budeme moci nabídnout další plně hrazené a vysoce účinné antivirotikum proti covidu-19 všem českým pacientům, kteří jej budou potřebovat,“ slíbil v srpnu ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Hurá! Už žádné „zbytečné“ oběti, chce se zadoufat.
Bylo by to krásné. Kdyby to nebylo v Česku a jako vždy za tím nestála „čínská zeď“ byrokracie.
Pochopitelně, že nějaká pravidla být musejí. Byť ministerstvo odmítá říct, na kolik jedna léčba pacientovi plně hrazeným paxlovidem přijde, z ceny předchozích monoklonálních protilátek lze usuzovat, že jde o medikament za řádově desítky tisíc korun.
K rozhodnutí, kdo je skutečně pacient, který léčbu potřebuje, ministerstvo stanovilo několik kritérií. Ta jsou prakticky totožná s těmi u předchozích monoklonálních protilátek. Pacient musí být dospělý, covid-19 u něj prokázal test, jeho stav zatím nevyžaduje hospitalizaci a jeho dlouhodobá prognóza je celkově příznivá.
To je jistě fér hra. Na papíře. A teď si pojďme upřímně říci, jak to funguje v realitě mimo ministerská lejstra.
Onemocní vám například prarodič. Ve vysokém věku, ale jinak stále čilý, o požadované „příznivé dlouhodobé prognóze“ nemůže být pochyb. Zatím má pouze mírný průběh onemocnění. Ideální adept na lék, který ušetří jeho organismu závažnější komplikace a českému zdravotnictví stovky tisíc za případnou hospitalizaci při zhoršení stavu.
Voláte tedy praktickému lékaři - a narážíte do byrokratické zdi poprvé. Přestože ministerstvo i odborníci jednoznačně zdůrazňují, že léčba paxlovidem (i předchozími monoklonálními protilátkami) má tím větší význam, čím dříve se k ní pacient dostane, praktický lékař trvá na PCR testu z laboratoře. Přesto, že prarodič žije v domácnosti, kde už PCR test nákazu jednoznačně potvrdil, a totéž zkonstatoval u nejohroženějšího člena rodiny také antigenní test z lékárny.
Nestačí. Nezbývá než naložit devadesátiletého člověka se sice lehkým, ale stále covidem, do auta a - sám s nákazou - dopravit ho do testovacího centra. Výlet na půl dne, který seniora vyčerpá na další dva dny.
Takový člověk prý může požadovat odběr vzorku pro PCR test doma přímo od praktika, namítá ministerstvo. A to je tak vše, co může, namítá realita. Praktik takovou variantu nezmiňuje a devadesátiletý pacient nemá, jak si ji vynutit.
Další den uplyne, než dorazí výsledek. Tik tak. Praktik přesto váhá. Experimentální lék dosud nikomu nepředepsal. Tik tak. Lék mají jen v některých lékárnách, dnešní otvírací dobu už nestíháte. Tik tak.
Šestý den od příznaků marod konečně polyká příbuznými vytouženou a vybojovanou monoklonální protilátku. Covid se do týdne ze starého, avšak optimisticky naladěného organismu poroučí.
Happy end, tentokrát. Ale doslova navzdory nastaveným pravidlům a libovůli praktika, který díky nejednoznačnosti ministerských pokynů drží v ruce hlavní trumfy. Ano, je možné se obrátit i na specialistu (takže narychlo shánět například ORL či plicního lékaře.. tik tak…), nebo zajet přímo do specializovaného nemocničního centra, kde o nasazení léčby může rozhodnout tamní odborník. Další vyčerpávající cesta desítky kilometrů. Tik tak.
V reálném životě mimo ministerské zdi tak stále bude mnoho těch - a těžko jim to vyčítat -, kteří s vidinou mnohadenního martyria s nejistým výsledkem po zjevení se dvou čárek na domácím antigenním testu pro svou babičku či dědečka, matku či otce raději hned zavolají záchranku, která je odveze na nejbližší covidovu jednotku. Tam jim léčbu podají nejspíš nitrožilně, takže si tam nějaký čas poleží.
Konečný účet minimálně desetkrát vyšší, než by mohl být. A ve skladech se zatím budou kupit krabičky malých, pro domácí polykání určených tabletek „vysoce účinného antivirotika pro všechny české pacienty, kteří jej potřebují“.