Článek
Kontaminace přitom byla zjištěna až na konci loňského listopadu, byť k ní docházelo od října 2024, když přítomnost tohoto jedu v jedné výrobní lince detekovala firma Nestlé. Od prosince se postupně začaly stahovat jednotlivé šarže. Na začátku ledna už v šedesáti zemích světa. Nakonec se stahovalo v 99 státech.
Případ se netýká jen Nestlé, ale celkem osmi společností včetně francouzských firem Lactalis a Danone. Všechny nakupovaly kyselinu arachidonovou patřící mezi omega 6 nenasycené mastné kyseliny, která v umělé výživě nahrazuje tuky z mateřského mléka, od stejného čínského výrobce, byť přes různé kanály.
Ačkoli příslušné evropské úřady vydaly varování a nařídily stahovat kontaminované šarže, míru překročení norem si lidé zjistit nemohou, což je úplně absurdní. V evropském výstražném systému pro potraviny RASFF jsou v neveřejné sekci. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) řekl Seznam Zprávám, že data nejsou jeho, takže o jejich zveřejnění nemůže rozhodnout. V tomto případě však ochrana výrobců nemá smysl, ač lze pochopit snahu zabránit šíření paniky.
Seznam u výrobku, který sám získal a nechal otestovat, zjistil, že norma byla překročena devítinásobně. EFSA riziko označil jako mírné až střední, jenomže není známo dlouhodobé působení jedu na kojence. Cereulid mění u kojenců rovnováhu solí v těle, což může vést k dehydrataci, přičemž citlivější jsou na něj novorozenci. Způsobuje také nevolnost a zvracení.
Absurdní je i skutečnost, že když jedna z matek chtěla po hygieně, aby podezřelé mléko otestovala, tak to odmítla s tím, že výrobek již byl stažen, a proto to není třeba, jak uvedly Seznam Zprávy.
Ještě větší problém, než absurdní nezveřejnění míry překročení povolené úrovně, je to, že žádný z výrobců více než rok neodhalil kontaminaci kyseliny arachidonové cereulidem. Pravděpodobnost, že by ani při jedné kontrole nebyla kontaminace zjištěna, je mikroskopická. I když to není nikde explicitně uvedeno, kontrola se zřejmě buď neprováděla, nebo se prováděla liknavě, což je u výživy pro kojence nepřijatelné.
Každý výrobce by si měl kontrolovat kvalitu výrobků od subdodavatelů. Pokud mu to nedochází, tak je nutno zpřísnit legislativu zejména v případě výrobců mimo EU, kde jsou normy mnohdy měkčí.
A nejde jen o potraviny. Co když bude dodána celá šarže vadných baterií, které začnou hořet. Výrobci nebo přeprodejci mohou kontroly považovat za zbytečné a nákladné, ale pokud jde o bezpečnost a zejména zdraví těch nejmenších, nelze váhat ani otálet.
Je zvláštní, jak EU dokáže přicházet s nejrůznějšími, často zbytečnými předpisy, třeba, co se smí a nesmí jmenovat marmeláda nebo co se smí označovat za rum, i když tuzemský není opravdický rum a pomazánkové máslo není máslo.
Pokud však je jedinou újmou, že neobeznámený zákazník koupí něco, co nechce, tak se tolik neděje, jako když jde o zdraví zejména kojenců. To je mnohem důležitější, než omezovat příkon vysavačů, ale případ s kontaminovaným mlékem ukazuje, že se v této citlivé oblasti zcela zaspalo na evropské i tuzemské úrovni.
Také se ukazuje jak nebezpečná je závislost na jednom výrobci.
