Článek
Po Rudém náměstí letos budou jen pochodovat vojáci a kadeti, nebudou se po něm valit tanky a obrněné transportéry ani po něm neprojedou těžké tahače s mezikontinentálními balistickými raketami schopnými nést jaderné hlavice.
Skromnější rozsah lze nepochybně vysvětlit tím, že letošní výročí není kulaté a loňské 80. oslavy byly skutečně velké. Vojenská technika však projížděla Rudým náměstím i v nekulatých výročích, a to i v letech 2023 a 2024, kdy byl rozsah omezený, protože všechny moderní tanky a bojová vozidla pěchoty byly nasazené na frontě. Před Leninovým mauzoleem projížděla nejen lehčí vozidla, ale také tahače s balistickými raketami.
Rusko se zřetelně bojí možného ukrajinského úderu na parádu, protože ukrajinské drony útočí na letiště, rafinérie a další ropná zařízení klidně 1300 až 1500 km od hranic. Moskva je v jejich dosahu a útok na přehlídku by byl obrovskou ostudou, i když by nic nebylo zasaženo. Stačil by rychlý úprk do krytu.
Jde však také o peníze. Ruská ekonomika na tom není dobře a armáda potřebuje peníze na válku, a ne na předvádění naleštěné techniky.
I kdyby však defilovala před tribunou dlouhá kolona nejmodernější techniky, třešnička na dortu v podobě vítězství nad Ukrajinou pořád chybí. Kreml přitom agresi na Ukrajině dává do souvislosti s Velkou vlasteneckou válkou jako pokračující boj proti obnovujícímu se fašismu/nacismu. O to víc by vítězství bodlo. Úspěch v poli by omluvil prohlubující se hospodářskou krizi, protože by ukázal, že strádání nebylo marné.
Úspěch však nepřichází. Rusko dokonce v dubnu ztratilo 116 už dobytých kilometrů čtverečných ukrajinské země. To se k oslavám slavného vítězství nehodí. Válka, která měla skončit když ne do tří dnů, tak do pár týdnů či měsíců, se táhne už pátým rokem, postup pomalu uvázl, obětí přibývá takovou rychlostí, že je ruská armáda není schopna nahrazovat.
Než mít Den vítězství bez velkého vítězství, je lepší přehlídku uskromnit. Jedovaté jazyky vojenských bloggerů by mohly psát, že se má armáda soustředit na válku, pomáhat vojákům v poli, a ne na ukazování Potěmkinových vesnic.
Ruský režim se stává obětí kultu, který sám vytvořil. Totalitní režimy rády ukazují své úspěchy a svou moc, k čemuž přehlídka na Rudém náměstí vždy sloužila. Rusové sice obvykle třeli bídu, ale když viděli mohutné rakety, přece jen se dmuli pýchou. Aby se význam podobných dní umocnil, tak se k němu uzavíraly závazky. A jeden byl opakovaně oznámen na oslavách Dne Pobědy - poběda nad tzv. kyjevskou juntou.