Článek
Na Slovensku se v roce 2019 v prezidentské kampani vůbec neobjevil argument, s nímž nyní šermoval z jedné strany Andrej Babiš a z druhé Pavel Fischer, že dobrým prezidentem může být jenom politik, nikoliv člověk bez politických zkušeností. Před Čaputovou byl už prezidentem Andrej Kiska – podnikatel a filantrop, který ve volbách překvapivě porazil tehdejšího neporazitelného premiéra Roberta Fica – a jako nepolitik si v prezidentské roli vedl s naprostým přehledem, včetně zvládnutí hluboké politické krize po vraždě Jána Kuciaka.
Koneckonců nepolitik Petr Pavel teď porazil protřelého politika Babiše.
Před Zuzanou Čaputovou už v dřívějších volbách kandidovaly dvě zářivé političky (což není podcenění uchazeček v Česku) – Magda Vášáryová a Iveta Radičová. Obě začaly připravovat slovenské voliče, kteří jsou celkově konzervativnější než čeští, na to, že jednou by na Slovensku mohla prezidentské volby vyhrát žena. V roce 1999 skončila Magda Vášáryová v prvním kole třetí, o deset let později socioložka Iveta Radičová dokonce postoupila do druhého kola (v němž prohrála, ale získala milion hlasů) – a v roce 2010 se stala první slovenskou premiérkou.
V Česku byla Danuše Nerudová první velmi výraznou kandidátkou, a navíc měla mnohem silnější soupeře než Čaputová, která ve finále rozdrtila kandidáta Směru Maroše Šefčoviče, tehdy i dnes člena Evropské komise, velmi vzdáleného od reálného života na Slovensku.
Česko nyní zažívá několik krizí, které byly velkým tématem předvolební kampaně. Na Slovensku v roce 2019 po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky a informacích o mafii vrostlé do státních institucí toužila společnost po jediném – aby se do života vrátila spravedlnost, férovost a rovná práva pro všechny. Na tuto poptávku odpověděla Zuzana Čaputová dokonale – právnickým vzděláním, životním příběhem, jehož součástí byl i boj s mafiánskými praktikami, a také autentičností a přirozeným projevem.
Jako je nyní v Česku bezpečnost a válka přirozené téma pro generála Pavla, nikoli pro Nerudovou, a ekonomické krize zase pro expremiéra Babiše spíše než pro Nerudovou, byla obnovená touha po spravedlnosti jasné téma pro Čaputovou. Její program „spravedlnost pro všechny“ splňoval představy o novém Slovensku u většiny společnosti. Byla známá jako bojovnice proti vybudování skládky v jejím rodném Pezinku firmou jednoho ze slovenských mafiánů, vystupovala věrohodně a přesvědčivě. Nikdy se neobjevila výtka někdy mířená na Nerudovou, že její program je jen program do kampaně.
Téma spravedlnosti bylo navíc přirozeně tématem pro hlavu státu – nejen pro vládu, jako je dnes například pomoc lidem s vysokými cenami energií nebo zvyšování obranyschopnosti země.
Nepochybnou výhodou Čaputové byl také naprosto čistý štít – nemusela ztrácet čas vysvětlováním minulých pochybení. Jen okrajově někteří protikandidáti voličům připomínali, že je rozvedenou matkou dvou dcer…
Danuše Nerudová jistě udělala řadu chyb v kampani – především ne dost rychle a rázně vysvětlila problémy na Mendelově univerzitě v době, kdy byla její rektorkou. Ale je také pravda, že okolnosti pro ni nebyly tak příznivé jako před lety pro vítězku Čaputovou.
Když se ve prospěch Nerudové vzdal kandidatury Josef Středula, bylo to jistě milé, ale i v tom měla Čaputová větší štěstí. V její prospěch odstoupil vědec Robert Mistrík, který měl ovšem v té době výrazné preference 17 procent (Středula kolem 3 procent) a ucházel se o stejné voliče jako budoucí hlava státu (sociologové Středulovy voliče řadí spíš k těm Babišovým).
A tak mají na Slovensku první prezidentku, v chaotické tamní politice jednu z mála vypočitatelných korektních osobností, a v Česku se stane 8. března novým českým prezidentem čtvrtý muž.