Článek
To má v popisu práce předcházet terorismu a pátrat po stopách extremistické propagandy, a právě proto je nazvali Prevent. Rozumělo se tenkrát, že se týká předcházení islámskému fundamentalismu.
Po vraždě poslankyně Jo Coxové (2016) spáchané ne zcela příčetným bělošským šovinistou se v dnešní britské válce o „politickou korektnost“ smysl pátrání poněkud pozměnil a kupříkladu loni se 302 (43 procent) sledovaných případů týkalo extrémní pravice a 210 (30 procent) islámského fundamentalismu. Fantastický nepoměr, napsal deník The Telegraph, vždyť dobře víme, že u pravicového extremismu jde většinou o chuligány (hoodlums) a provokatéry a jen výjimečně šovinisté představují riziko a rozhodně ne v poměru čtyř ku jedné.
V atmosféře posedlých jde evidentně o něco jiného, jak vyjevil dlouhý seznam nedoporučené literatury, která „by mohla radikalizovat mládež“, na níž se objevili téměř všichni světově proslulí spisovatelé 20. století, kteří varovali před totalitarismem, jako Joseph Conrad, G. K. Chesterton, C. S. Lewis, Golding, Tolkien, Huxley, Orwell a jako nádavek z dávných časů také Milton a Shakespeare. Nedoporučení padlo i na zjevně reakční filmové komedie jako série Monty Python a Jistě, pane ministře! Totalitní sklony, jak známo, nesnášejí humor. Není divu, že se oddělení Prevent přiklonilo na stranu revoluce, když si za poradce najalo progresivisty z organizace Naděje a Nenávist (Hope & Hate). Platí pravidlo, jež kdysi formuloval slavný anglický historik totalitarismu Robert Conquest: „Každá organizace, která není konstitučně definována konzervativními zásadami, se přerodí v levicovou.“ Z obav úředníků před obviněním z islamofobie se zrodila na ministerstvu bojůvka proti pravici a konzervativcům.
Neuplynul ani týden a zrodil se podobný skandál s cenzurou knížek Roalda Dahla (umřel 1990), tentokrát zasáhl celou anglosféru, kde na drsných fantaskních příbězích Dahla vyrostly tři generace. Ukázalo se, že redaktoři z nakladatelství dětské literatury Puffin Books zaměstnávají „citlivé čtenáře knih a rukopisů“ (sensitivity readers) z organizace Inclusive Minds (Souhrnná mysl), která se zabývá „různorodostí, rovností a inkluzí“ současné dětské literatury. O existenci soukromých cenzorů z povolání zřejmě veřejnost neměla nejmenší tušení a domnívala se, že existují pouze v diktaturách.
Na aféře je komická ta neuvěřitelně malicherná a přitroublá stovka oprav; slepice už nesmějí být hloupé, nebezpečné traktory černé, lidé plešatí ani tlustí. „Starou bábu“ nahradila stará vrána, „atraktivní“ se stala laskavá, obr lidojed požírá místo lidí „lidské bytosti“. Po kritice královy manželky, britského premiéra a masivních protestů tentokrát levicového i pravicového spektra spisovatelů i novinářů nakladatelství slíbilo, že budou k mání rovněž všechny původní verze knih v sedmnácti svazcích sebraného díla. Pěkně děkuji, levné paperbacky k dostání nebudou. O pár dní později manažeři vyměnili ve čtečkách staré verze za nové. Co na to říct? Každá malá výhra zdravého rozumu je pouze dočasná a diktatura posedlých správným myšlením nezadržitelně roztahuje svou síť.
Tlustý je tlustý. Muž je muž. Češtiny se změny Dahlových děl netýkají
