Článek
Politici nás můžou štvát a taky nás štvou. Při tom, co mnozí předvádějí, není divu. Zdá se, že o problémech obyčejných lidí vědí prdlajz. Jejich výjezdy do krajů a měst nejsou žádnou snahou poznat problémy občanů, ale prachsprostou reklamou na sebe sama, marketingovou snahou získat hlasy voličů. Pokud se nám politika některého z nich nelíbí, máme v říjnu tu nejlepší možnost mu to spočítat. Dát hlas někomu jinému. Ukázat těm, jejichž politika nám nekonvenuje, kteří nás zklamali, nebo jejichž rétorika nám vadí, že si nás nezískali. A dát hlas někomu jinému.
Vzít na ně hůl a tlouci je s ní je naprosto nepřípustné, i když máme pocit, že si to zaslouží. Nebijí se nejen děti, což je naštěstí uzákoněno, ani psi a další zvířata, ale ani politici, i když na to žádný extra zákon není, protože násilí mezi lidmi je obecně nezákonné.
Invalidní důchodce, který na Babiše zaútočil, si žádné pochopení a soucit nezaslouží. Nebyl to případ útoku zoufalé matky na řidiče, který srazil její dítě. Šel na akci, na kterou chodit vůbec nemusel. Z jeho různých vyjádření je patrné, že bývalého premiéra nemá v lásce a Agrofert by nejraději znárodnil.
Na mítinku ho popadl takový vztek, že předsedu ANO opakovaně přetáhl holí. Zdůvodňovat jeho chování vypjatou politickou kampaní by byl nesmysl. Kandidát žádné strany neponouká voliče, aby fyzicky útočili na jeho soupeře z jiných politických stran.
Na následných vyjádřeních útočníka je nejhorší to, že nedává najevo žádnou lítost. Má bohorovný pocit, že když někdo nehorázně lže, tak ho může „fláknout koncem hole“ a klidně to říká. Svou agresi nedokáže kontrolovat a je její silou dokonce sám překvapen. Možná by si měl zajít za příslušným odborníkem, protože jeho jednání je za hranou - nejen za hranou dobrých mravů, ale i zákona. Kdyby takto jednal každý, tak se nám všichni na ulicích a v obchodech rvou jako hladoví psi o jedinou kost a policie se nezastaví.
(Pachatel útoku Vladislav se krátce po vydání tohoto komentáře na sociální síti omluvil, vyjádřil lítost a Andreji Babišovi popřál k narozeninám - pozn. ed.)
Žijeme naštěstí v demokracii, kde můžeme vyjádřit svůj názor a zasahovat do společenského dění a kde individuální teror není jedinou poslední možností, jako v absolutistické monarchii nebo za vlády junty. Politici nejsou pomazané hlavy a klidně je můžeme kritizovat a nadávat na ně. Oni s tím musejí počítat a měli by dokázat přijmout, když jsou jim dávány nejrůznější mírně dehonestující přezdívky nebo když se na jejich předvolební plakáty namalují tykadla.
Muž z Frýdecko-Místecka ale není Roman Smetana, u jehož stíhání za tykadla lze mít pochybnosti, zda bylo oprávněné, nebo mladý kluk, který na Babišově akci odnášel monitor. V ani jednom z těchto případů nešlo o fyzické napadení. Tady ano - a to je vždy nepřípustné, i když to neskončilo vážným zraněním jako v případě Pavla Dostála, Bohuslava Sobotky nebo Jiřího Svobody či Jiřího Dolejše a Vladimíra Dlouhého. Ta jména připomínán, abychom si uvědomili, že podobných případů bylo více a byly a jsou neobhajitelné.
