Článek
Situace je taková, že Trump, který se chvástal, jak zajistí mír do 24 hodin, a pak hovořil o realističtějších sto dnech, už zvažuje, že celou misi vzdá. Boje dál probíhají. Ukrajina nakonec přijala nabídku na příměří, ovšem Moskva ne.
Není ochotná ke kompromisu. Trvá na loni zveřejněných podmínkách, že má být Ukrajina nejen neutrální, ale taky demilitarizovaná, tudíž neschopná se bránit a odevzdat i území, které Rusko nedobylo. Rusko to nazývá odstraněním příčin konfliktu, ale je to kapitulace. To je i pro Trumpa, který by rád ukázal, jaký je schopný vyjednavač, trošku moc.
Nyní americký prezident trochu uraženě řekl, že pokud se nedosáhne příměří rychle, tak už nic dojednávat nebude, protože má na starosti jiné důležitější věci a tohle není jeho válka. V tom posledním má pravdu – je to Putinova válka, i když takto by to americký prezident a jeho servilní vyjednavač Steve Witkoff neřekli. Oba mají pro Putina slabost, přičemž minimálně toho druhého si vládce Kremlu omotal okolo prstu.
Trump narazil na své limity. Ukázalo se, že není žádný strýček, který bez problémů srovná nezbedné kluky, co se začali rvát. Putin není žádný kluk a rozhodně se nenechá nikým rovnat ani nikomu nedovolí kecat do svých plánů. Jenomže Ukrajině jde o příliš mnoho – o její existenci – a tak nemůže na ruské podmínky přistoupit.
To by však nemělo vést Trumpa k rezignaci v tlaku na Putina. Jeho válka to sice není, ale pokud bude pokračovat, Trumpovi to žádné výhody nepřinese, žádný výhodný byznys nerozjede ani v Rusku, ani na Ukrajině a Rusko ještě může předat své zkušenosti z fronty Trumpovu arcinepříteli Číně.
Vytoužený klid zbraní na Ukrajině nyní nezavládne. A nezavládne ani v Gaze, kde Hamás před Velikonocemi odmítl izraelskou nabídku na příměří výměnou za propuštění rukojmí. Propustí je jedině, když Izrael ukončí válku. Ten to neudělá, protože si uvědomuje, jakým rizikem Hamás je, a snaží se ho zničit. Tvrdostí přitom nešetří.
Bohužel se nezdá, že by poslední dva tři roky roky byly výjimečným vybočením. Naopak to vypadá, že válka je opět akceptovatelným pokračováním politiky vojenskými prostředky, i když Charta OSN útočnou válku zapovídá. Z toho si v Moskvě nedělají nic, a dokud mají pocit, že jim to něco přinese, budou v tom pokračovat. A jistě najdou následovníky, protože příklady táhnou.
Papežovy výzvy zůstanou nevyslyšeny, ale nemělo by se na ně zapomínat. Válka by neměla být normálním stavem věcí a způsobem řešení sporů.