KOMENTÁŘ: ODS svůj stín nepřekročí - Jiří Pehe

Jaké byly ideje, z nichž vznikla „pravicová“ ODS? Bylo to na jedné straně poněkud jalové, neboť často jen teoretické vzývání konzervatismu a liberalismu, účelový, neboť je rétorický antikomunismus, a k tomu záliba otce zakladatele Václava Klause v monetarismu.

Především ale: co z těchto idejí platí, jakož i vše ostatní, čím se ODS řídila, určoval v prvé řadě právě Klaus. Když se poroučel z čela strany v prosinci 2002, sdělil jeho nástupce Mirek Topolánek veřejnosti, že skutečnou ideologií strany je „klausismus“.

Jinými slovy: ODS se řídila především tím, co Klaus uhnětl z ideového eklekticismu a taktických i osobních preferencí. Byla tak stranou formálně „pravicovou“, ale praktikovala bankovní socialismus. Nebo stranou údajně konzervativně-liberální, což by mělo znamenat úctu k pravidlům hry a právnímu státu, ale přitom „utíkala před právníky“.

Když z ODS odešli liberálové po „sarajevském atentátu“ na konci roku 1997, stočil Klaus stranu k národovectví a stále silnějším protievropským postojům. Z politické formace, která měla na začátku 90. let přinejmenším reformní elán, se postupně stala ubrblaná, zpátečnická parta, kterou si omotali kolo prstu „kmotři“, jimž pomohly na svět Klausovy reformy pohrdající morálkou.

ODS měla po odchodu Klause šanci jeho stín překročit, ale nezvládla to. Otec zakladatel, v té době už v roli prezidenta, dokonce s pomocí vlastních pěšáků ve straně pomohl na jaře 2009 k pádu Topolánkovy vlády uprostřed českého předsednictví EU.

Pod vedením Petra Fialy se strana snaží už několik let vyškrábat z propadu, do kterého ji uvrhla kombinace bohorovného přivírání oči nad systémovou korupcí a ideologicky zaslepených „škrtforem“ po finanční krizi v roce 2008. Jinými slovy: „dojela“ na to, že dál „klausovsky“ praktikovala ideologický odpor ke státu, nedůvěru k jasným pravidlům hry, a sílící euroskepticismus (živený Klausovými pohrobky ve straně, jako je Jan Zahradil).

V posledních letech reprezentovalo ODS několik tváří. Některé sympatické, jako jsou ty Miloše Vystrčila nebo Martina Kupky, jiné ale dál upomínající na „odéesáctví“ 90. let. Fiala ji alespoň držel v kurzu, který ji odlišoval od cynického pragmatismu Klause, jehož vrcholem byla opoziční smlouva. To když jasně odmítala jakoukoliv spolupráci s trestně stíhaným premiérem Babišem, čelícímu obřímu konfliktu zájmů.

Nyní ale, zdá se, stranu dostihla její klausovská genetická výbava. S Babišem se spojila k odhlasování zásadních daňových změn, které sice mají v podobě rovné patnáctiprocentní daně reprezentovat její konzervativní tvář, ale přitom zcela nekonzervativně pomohou vytvořit obří deficit ve státním rozpočtu. Téměř přesně před rokem přitom vedení ODS na tiskové konferenci vysvětlovalo, jak stát bude mít vyrovnaný rozpočet, až bude ODS u moci.

Chce se říct, že máme před sebou stranu jak z nejlepších časů Klausova bankovního socialismu. A bohužel též stranu, která stále více vzbuzuje podezření, že svoji účast v nové koalici s TOP 09 a lidovci klidně „opozičně-smluvně“ obětuje, pokud jí Babiš nabídne dostatečně lukrativní podíl na moci.