Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Několik poučení z korona-krize – Jiří Pehe

Novinky, Jiří Pehe

Pandemie koronaviru zastihla většinu vlád nepřipravených, reakce byly často chaotické. Pandemie není zdaleka u konce, ale přesto už teď se vynořuje několik zásadních ponaučení.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jiří Pehe

Článek

Ukazuje se, že zejména správná komunikace a osvěta jsou v krizi, jakou je epidemie takového rozsahu, mimořádně důležité. Je třeba, aby rozhodnutí příslušných orgánů státu byla srozumitelná, podložená argumenty. A protože jde o kalamitu, v jejímž úspěšném řešení mají rozhodující slovo odborníci, je mnohem lepší, když o zásadních opatřeních komunikují s veřejností oni než politici.

U nás bohužel převládly v prvních dvou týdnech krize spíše snahy některých politiků fungovat jako krizoví manažeři, být všude vidět. Tvářili se, že věci mají pod kontrolou, jenže neměli, protože lavina zákazů a restrikcí neměla podporu v dostatku ochranných pomůcek pro zdravotníky i veřejnost. Zejména premiér Babiš si svým poněkud frenetickým přístupem, snahou vše „řídit“, jakož i zmatenými prohlášeními možná dost ublížil ve veřejném mínění.

Vedle klidně, občas až státnicky působícího ministra vnitra Jana Hamáčka a odborníka na problémy epidemiologie, náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly, působil jako nervózní chaot, zamotávající se do svých vyjádření. Pokud se potvrdí, že podle různých zpráv kvůli snahám být viděn jako hlavní krizový manažer bránil ustavení ústředního krizového štábu, který měl být ustaven ze zákona a v jehož čele měl automaticky stanout ministr vnitra Hamáček, je to skandál.

Dalším ponaučením je, že stát hraje v takovýchto situacích důležitou roli nejen jako organizátor boje s kalamitou, ale i jako případný tlumič ekonomických otřesů a ochránce těch nejhůře postižených. U nás, kde po pádu bývalého režimu převládl názor, že stát je jen přítěž, je zjištění, že efektivní stát může být tím, co může rozhodovat o přežití, obzvlášť důležité.

Je zde i ponaučení týkající se mezinárodního společenství. Jakkoliv se jednotlivé státy po vypuknutí krize neubránily tomu, aby nezačaly zavádět nejrůznější restrikce i další opatření na vlastní pěst, je zřejmé, že kalamitu takového rozsahu, jakou je pandemie koronaviru, stejně nakonec lze překonat jen nadnárodním úsilím. Roušky, respirátory i testy k nám nakonec poputují z Číny, vakcína se najde jen ve spolupráci mezinárodních laboratoří a týmů.

Je také jasné, že svět nemůže po skončení pandemie fungovat jako před ní. Není prostě možné mít globálně propojenou výrobu i finance a masivní cestování, a nemít odpovídající globálně fungující regulace a standardy.

Nový koronavirus má stejně jako několik předchozích nebezpečných nákaz původ v Číně nebo ve střední Africe. Je jasné, že pokud země jako Čína chtějí být integrovány do globální ekonomiky, z níž profitují, měly by dodržovat globálně platné hygienické standardy a pravidla bezpečnosti práce. A to se pro změnu podaří jen v případě, že Čína bude dodržovat lidská práva obecně.

Naše planeta je nemocná. Čelí globálnímu oteplování, ničení životního prostředí a nyní i pandemii nevídaného rozsahu. Pokud s tím lidstvo jako celek nezačne něco dělat a svět se vrátí po pandemii do starých kolejí, čeká nás neradostná budoucnost.

Jiří Pehe

Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.

Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).

Minimem je, aby mezinárodní společenství po skončení pandemie vytvořilo účinnější globálně fungující regulatorní rámec pro podnikání, pohyb kapitálu i osob, zdravotnické i hygienické standardy. Změní se toho celkově ale možná mnohem víc. Stejně jako naposledy po druhé světové válce.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám