Článek
Byť působí v rámci kandidatury jako úplné protiklady, u Babiše se občas zdá, jako by se nejednalo o volbu hlavy státu, ale o další parlamentní volby, mají více společného, než by se na první pohled mohlo zdát.
Oba měli ambice a začali dělat kariéru ještě v dobách socialismu. Proto se oba stali členy KSČ a oba se zapletli s StB. V pozicích, které zastávali, to bylo nutné, člověk, který byl členem pézetky, tedy podniku zahraničního obchodu, musel na vyžádání informovat StB. Člověk, který se chtěl stát rozvědčíkem, musel nutně být ve styku s vojenskou kontrarozvědkou, která byla součástí StB.
To rozhodně vadí více než členství v KSČ, kde byla desetina obyvatel federace. V KSČ byl i Miloš Zeman, který rychle prozřel, nebo Vladimír Dlouhý, což nevadilo ani hned po sametové revoluci. Otázka členství ve straně není klíčová, i když ukazuje, že touha po splnění ambicí byla větší než páteř.
Společné mají ještě jedno – oba se snažili svou minulost nejen bagatelizovat a zatloukat podle známého vyjádření Švejka „každé přiznání ztěžuje zapírání a navopak“. Dokud to jde, tak zapírají a zapírají a zapírají, kroutí se jako hadi, což dělal nejen Andrej Babiš, ale i Petr Pavel, byť ne tak hlučně, a nakonec svou minulost přiznal.
Trochu to působí, jako by byli z jednoho vrhu. Je to jako s tím Limonádovým Joem a padouchem Horácem Hogofogo Badmanem. Působí sice jako absolutní protiklady, ale nakonec se ukáže, že jsou bratry a domluví se, že budou vydělávat společně, držíce se mafiánského hesla padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.
Tím nechci naznačovat, že by se oba mohli domluvit a vytvořit koalici, to u prezidenta nejde. Na rozdíl od Sněmovny tu nehrozí, že by začali vyrábět alkoholickou limonádu Whiskola pro alkoholiky i abstinenty, ale jedno je jasné - Babiš a Pavel rozhodně nejsou antagonisty. A záleží jen na vůli ctěného voliče, kdo je pro něj Horác a kdo Joe.
Nelze se pak divit, že se v posledním průzkumu oběma nejpravděpodobnějším postupujícím do druhého kola přibližuje Danuše Nerudová, která jejich náskok stahuje. Přece jen se od obou pánů liší, a nejen pohlavím. S komunisty ani s StB se zaplést nemohla, na to je moc mladá, a korupčními kauzami pošpiněná není.
Mnozí voliči tak začínají přemýšlet, jestli by ona nebyla přece jen lepší volbou, protože je tu příklad Zuzany Čaputové. Ke slovenské hlavě státu lze mít lecjaké výhrady, ale na slovenské špinavé politické scéně působí čistě jako lilium.
Otázkou ovšem je, jestli by byla Nerudová čistou a trochu naivní Winnifred Goodmanovou. Co když má taky na těle, stejně jako arizonská pěnice Tornádo Lou, kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru a patří do jedné politické rodiny?
Utěšovat nás může jediné. I když prezidentské volby vyvolávají díky své jednoduchosti a pochopitelnosti funkce největší zájem, nejsme prezidentská republika a hlava státu má omezené pravomoci.