Článek
Děti brzo poznají, že rodiče nedokážou jejich záchvatu vzteku odolat, křičí-li dost dlouho. Kim udělal stejnou zkušenost v roce 2017. Tehdy testoval balistické rakety se stále větším doletem, až jedna přeletěla Japonsko. Současně si Severní Korea s americkým prezidentem Donaldem Trumpem vyměňovala výhrůžky o totálním zničení, což umocnila testem termojaderné bomby.
Zdálo se, že konflikt je neodvratný, ale o rok později si Kim a Trump v Singapuru před zrakem celého světa potřásali rukama a americký prezident ukazoval podepsanou dohodu, ve které toho moc nebylo, ale Pchjongjang výměnou za ukončení velkých americko-jihokorejských manévrů přerušil testy balistických raket a jaderných zbraní. Postupně však euforie na obou stranách vyprchávala, když Severokorejci zjistili, že zrušení sankcí nedosáhnou do té doby, než se zbaví jaderných zbraní. Američanům došlo, že to Pchjongjang udělat nemíní.
Kim letos vsadil na politiku eskalace, a aby bylo jasné, že jaderných zbraní se nevzdá, a nemá tedy smysl jednat o bezjaderném statusu KLDR, označil ji za jadernou mocnost. Nyní ukazuje svaly.
Severokorejskému vedení však jeho plány nemusejí vyjít. V Bílém domě už nesedí narcistní Trump, který měl slabost pro diktátory od Kima až po Putina, ale demokrat Joe Biden, jehož administrativa klade větší důraz na demokracii a lidská práva a se Severní Koreou nemíní jednat. V Modrém domě, jak se jmenuje sídlo prezidenta Korejské republiky, už nesedí liberální demokrat Mun Če-in, který sice bral vážně severokorejské hrozby a za své vlády nechal v Jižní Koreji rozmístit účinný systém protiraketové obrany THAAD, ale byl nakloněn zlepšování vztahů mezi oběma Korejemi. Jeho nástupce, konzervativec a bývalý prokurátor Jun Sok-jol, zastává vůči KLDR tvrdý postoj a nemíní jí v ničem ustupovat, takže se opět konají velká společná vojenská cvičení s USA, přičemž toho posledního se účastnilo i Japonsko.
KLDR zareagovala na jeho pořádání stejně jako v roce 2017 – vypálením balistické rakety přes území Japonska, což navíc umožnilo severokorejským raketovým inženýrům prověřit skutečný dolet rakety. Už tedy víme, že KLDR má skutečně raketu schopnou uletět 4600 km a ohrozit i americkou základnu na Guamu.
Do karet Kimovi však nehraje situace ve světě, který se musí potýkat s tolika problémy, že severokorejské testy nevzbuzují takovou pozornost jako před pěti lety. Nelze proto vyloučit, že KLDR nakonec provede i jadernou zkoušku. Je v dost zoufalé situaci a může mít dojem, že takové jaderné prásknutí do stolu povede k tomu, že ji zase budou brát vážně. I z fotografií v Singapuru, Hanoje a Pchanmundžomu bylo vidět, jak Kim Čong-unovi dělá dobře pozornost světových médií. A nelze se utěšovat, že Pchjongjang s testem čeká na výsledek XX. sjezdu komunistické strany Číny, který začne v půlce října. KLDR je sice na Číně závislá, ale vždy si dělala vlastní politiku a nikdy nikoho neposlouchala – ani Moskvu, ani Peking. Takže pokud její vedení dospěje k závěru, že je potřeba provést jaderný test, udělá to. Nemluvě o tom, že Pchjongjang vždy lavíroval mezi Moskvou a Pekingem, aby vytřískal co nejvíc, a Putinovi by se nyní možná šikla severokorejská jaderná zkouška, když i on straší jadernými zbraněmi.