Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Izraelská a palestinská tragédie – Alexander Tomský

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Lidé dobré vůle, jichž má Izrael na své straně podstatně méně než nepřátel, by měli těžce zkoušenému státu přát, aby otevřeně genocidní Hamás, tuhle obludnou nestvůru, kterou má za souseda, jednou provždy skolil. Od masakru 1200 Izraelců (z toho několika set znásilněných a umučených žen) je to rovněž deklarovaným cílem izraelské vlády.

Foto: archiv A. Tomského

Alexander Tomský

Článek

Od počátku války už ale uplynulo více než 100 dní, dva miliony Gazanů živoří v rozvalinách a boj s teroristy nemá konce. Podle odhadu se podařilo zlikvidovat z 25 000 bojovníků zhruba 9000, počty raněných neznáme, možná několik tisíc. Zato počet mrtvých civilistů, zejména žen a dětí, děsí svět. Oficiální údaje z Gazy uvádějí 25 000, nepochybně součást válečné propagandy, odečteme-li ale počet padlých teroristů, nezdá se být toto číslo příliš přehnané. Uvážíme-li, že se Hamás zaštiťuje lidmi a boj v ulicích přelidněné enklávy je obtížný, tak je počet nechtěně zabitých Gazanů relativně nízký a měli bychom spíš ocenit etický kodex a úsilí izraelské armády dopad na civilisty mírnit.

Od pogromu 7. října vypálil Hamás 12 000 raket a v Izraeli zahynulo 15 lidí. Teprve nyní se podařilo snížit počet střel na několik týdně. Izraelci přišli v Gaze o 195 vojáků a osvobodit rukojmí (120) se jim stále nedaří. Válka povzbudila útočníky na Západním břehu, kde už v potyčce s armádou zahynulo 360 teroristů a necelé dva tisíce byly zatčeny.

O tragédii konfliktu holá fakta nevypovídají. Lidé na Západě po dlouhém mírovém období věří, že má každý spor a konflikt nějaké kompromisní východisko. Představa čirého ďábelského zla, se kterým nelze vyjednávat, je pro ně nestravitelná, ačkoli z dějinného hlediska to není tak dávno, co svět zažil hrůzy nacistického, japonského, bolševického i čínského řádění a hekatomby mrtvých na oltáři nenávistné ideologie.

Pro naprostou většinu Palestinců, jimž arabské státy vnutily bezvýchodnou existenci vyhnanců bez státní příslušnosti, navíc cíleně vychovávaných po tři generace v nenávisti, je genocidní vraždění Židů nejen naprosto legitimní, ale stalo se i smyslem jejich existence. Popularita Hamásu po pogromu a devastaci Gazy závratně stoupla a rodiny zabitých ze svého neštěstí neviní své teroristické vládce. Ještě nikdy nebyla nenávist na obou stranách dlouhodobého konfliktu tak děsivá. Pogrom hluboce zranil izraelskou duši, to nebylo „jen“ vraždění nevinných, palestinské zrůdy jásaly a mučily ženy, děti a starce.

Americký prezident Joe Biden se jednoznačně postavil na stranu židovského státu a zamezil rozšíření války na Blízkém východě. A tak Izraelci nemusí bojovat na několika frontách najednou (zatím). Biden zachránil mnoho palestinských a izraelských životů. Souhlasí také, že je třeba Hamás zničit. Jeho vláda však naléhá, aby Izrael nabídl Palestincům naději na státní existenci a oslabil „narativ odboje“ Hamásu a Hizballáhu, že mír mezi válečnými stranami není nikdy možný. Podle jednoho amerického poradce by Izraelci měli zastavit bombardování a začít Gazu zásobovat potravinami, léky a vodou. Izraelští vojáci by měli pátrat po teroristech velice opatrně a v malých skupinách, aby dali najevo, že neválčí s Gazany. I kdyby se nepodařilo teroristickou stvůru zničit, neměla by se přikrmovat.

Zní to pěkně, ale připomeňme si, že zfanatizované Němce a Japonce z válečného blouznění vyléčila teprve národní katastrofa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám