Článek
K ničemu nevedlo ani čtvrteční jednání Tünde Barthy s odboráři, kteří zaměstnance zastupují. Vedoucí Úřadu vlády se opět pouze snažila vysvětlit, že jednotlivé sekce budou pod ministerstvy fungovat lépe. Prostě je rozhodnuto a basta fidli.
Jestli má pravdu šéfka úřadu vlády nebo zaměstnanci, jichž se přesun agend týká, neposoudím. Možná má pravdu a musíme v to doufat, protože jde o závažné otázky včetně drogové politiky. Agendy však pod Úřadem vlády fungovaly a nebyl žádný důvod je přesouvat, ten krok prostě nedává velký smysl.
Už vůbec pak nedává smysl, proč vláda a vedoucí Úřadu vlády na přesunu trvaly, když se objevily první nesouhlasné hlasy upozorňující na možné negativní dopady. Účastníci čtvrteční schůzky z řad postižených označovali rozhodnutí za politické a neměnné, což je důvod proč vstoupili do stávky. Úřad taky neprojednal přesuny se zaměstnaneckými odbory, přestože se jedná o organizační změny s přímým dopadem na zaměstnance, což je porušení zákona.
Postup Úřadu vlády je jasnou ukázkou zvůle moci, kterou si ti starší pamatují z doby komunismu. Prostě se rozhodlo a hotovo. I komunisté občas umožnili o sporných záležitostech jednat. Vypadalo to ovšem jako na Úřadu vlády. Jednoduše řekli, že plánovaný krok je dobrý a musí to tak být. Komu se to nelíbí, má smůlu. Celkem pochopitelně jsou na to lidé citliví.
Důvod, proč ke změně musí stůj co stůj dojít, jasný není. Případ však ukázal, že vedoucí úřadu vlády není politička, ostatně se sama označila za manažerku, když řekla, že analýzy tu nejsou od toho, aby suplovaly manažerská rozhodnutí.
Postrádá schopnost jednat a činit kompromisy. Postupuje jako buldozer, byť s lidskou tváří, když vyjádřila pochopení pro nejistotu zaměstnanců a slíbila, že jim pomůže. Pel schopné manažerky, který ji provázel, však byl setřen. Manažer není dobrý, když jeho neústupnost v okrajové záležitosti vede ke stávce, která vyvolá celorepublikovou pozornost.
Vedoucí úřadu vlády by si měla uvědomit, že v politice jsou nutné kompromisy, manévruje se v ní a občas se nejen ustoupí, ale otočí se o 180 stupňů. Rozhodně se v ní nikdy neříká nikdy, protože se všechno může zvrtnout.
Nikoho nenapadlo, že by v Rusku mohla uspět bolševická revoluce a nikdo z Bourbonů si nemyslel, že by jejich vláda mohla skončit, a přesto se tak stalo. V tomto případě hlavy padat nebudou ani symbolicky, ale Tünde Bartha, která byla ráda neviditelnou, se ukázala ve velmi nepříznivém světle jako zpupná aparátčice bez citu pro realitu.
