Článek
Existuje pět témat, o kterých se lidé baví nejčastěji, velmi ochotně a s notnou dávkou emocí – o vaření, sexu, politice, sportu a penězích. Bez toho posledního ale ty předchozí čtyři příliš nefungují. Ironií osudu pak je, že na peníze a osvětu o nich je v mediích zaměřeno daleko nejméně pořadů a informací. Veřejnoprávní média nevyjímaje, bohužel. Přitom by to bylo zapotřebí.
Aktuální Index finanční gramotnosti, který každoročně měří Česká bankovní asociace, se oproti loňsku posunul o jeden procentní bod na úroveň 57 procent. Zajímavým údajem pak je, že pouhých 15 procent lidí je přesvědčeno, že je schopno zvládnout finanční rozhodnutí bez jakékoliv pomoci. Češi sice začali více šetřit a ukládat si peníze bokem pro strýčka Příhodu, ale celá třetina lidí by ze svých rezerv nevyžila při výpadku příjmu déle než tři měsíce, a pětině z nich by dokonce úspory pokryly pouhý jeden měsíc.
Již dlouho nežijeme v dobách barteru neboli směnného obchodu. V době, kdy pokud jsme potřebovali pytel pšenice, bylo zapotřebí nabídnout zboží či službu ve stejné hodnotě. A aby toho nebylo málo, museli jsme někoho s pytlem pšenice najít a zároveň doufat, že bude mít zájem o naše dvě slepice. A protože tento způsob obchodování měl značné nevýhody, postupně vznikl efektivnější prostředek směny - peníze.
Důvod vzniku peněz byl velmi prostý - zjednodušit obchod, dát mu jasný řád, možnost prostředky rozdělit na malé části a fakt, že se peníze časem nekazí. Toto zjednodušení usnadňuje lidem život od nepaměti, avšak zároveň s sebou přináší i určitou zodpovědnost, a především nutnost finančního vzdělávání. Finančně gramotný občan by měl být schopen odpovědně spravovat svůj rozpočet a orientovat se v cenách a hodnotě peněz. A to pokud možno za všech situací, které mu může život přinést. Společnost, technologie a metody obchodování se ale dynamicky vyvíjejí. Tudíž být skutečně finančně gramotným občanem, vzdělávat se a orientovat se ve všech novinkách, není nic jednoduchého.
Vzdělávání v oblasti financí by mělo začít ve chvíli, kdy s penězi přijdeme poprvé do styku. Jakmile dostane dítě své první kapesné, mělo by se začít učit svá finanční rozhodnutí porovnávat z mnoha hledisek tak, aby dospělo k ekonomicky zodpovědnému rozhodnutí. V tomto věku je to více intuitivní záležitost. Základem je jít příkladem, ale jak někteří rodiče mohou jít příkladem, když o financích nevědí téměř nic či se chovají méně zodpovědně než jejich děti? Je to vlastně takové perpetuum mobile finančních problémů.
Během své praxe, v rámci které mimo jiné přednáším seniorům o finanční gramotnosti při organizaci Život 90, se bohužel setkávám s finanční neznalostí také u seniorů. Ta se pak týká zejména těch, kteří na žádné přednášky a semináře nechodí, o vzdělávání v této oblasti se moc nezajímají, ale obrátí se na člověka až v momentě, kdy se něco stalo, a je tedy pozdě. Řeší se následky místo prevence. Právě na ně má stále se zrychlující vývoj a časté změny největší dopad. Takové elektronické bankovnictví vnímá mnoho lidí jako snadný přístup ke svým financím, komfort a časovou flexibilitu. Ale co znamená pro ty seniory, kteří nemají počítač nebo chytrý telefon? Nemají přístup k internetu či e-mail, aby si přečetli změny smluvních podmínek ke svému účtu nebo nově zavedené poplatky, které jim nepřijatelně zdraží nějakou službu.
Jsem toho názoru, že v rámci prevence a pomoci všem generacím by se měly angažovat jak základní a střední školy, tak i nejrůznější instituce, stát nevyjímaje, mnohem intenzivněji, než se děje dosud. Provázanost ekonomického života občanů s ostatními účastníky finančního trhu je v současnosti natolik silná a nevyhnutelná, že v konečném důsledku finanční negramotnost jednotlivců může ovlivnit celou společnost.
Heiko Maas
Maas je německý politik za Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD), od března 2018 je spolkovým ministrem zahraničí ve čtvrté vládě kancléřky Angely Merkelové.
Vystudoval práva na Sárské univerzitě. V roce 1996 byl zvolen do sárského parlamentu. V letech 1998 až 1999 v něm vykonával funkci ministra životního prostředí, energetiky a dopravy.
V roce 2009 vedl SPD do celostátních voleb. Strana pod ním ale dosáhla nejhoršího výsledku v historii, když ji volilo 24,5 procenta lidí. Za SPD v letech 2010 a 2012 kandidoval také na post německého prezidenta.
Po federálních volbách v roce 2013 se SPD dohodla na koalici s CDU/CSU. V prosinci téhož roku se Maas stal v kabinetu kancléřky Angely Merkelové ministrem spravedlnosti a ochrany spotřebitele, kterým byl až do loňského března, kdy se stal ministrem zahraničních věcí. Zároveň opustil své místo v sárském parlamentu.
Vzpomeňme si na to opět kolem Vánoc, kdy vrcholí nákupní běsnění a půjčky na dárky. Bude příjemnou změnou, pokud si letos lidé na Vánoce půjčí méně než loni.