Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Bourání soch a pochopení minulosti jako klíč pro dobrou přítomnost a minulost - Thomas Kulidakis

Novinky, Thomas Kulidakis

Sprejování a znehodnocování soch a památníků obecně je vandalství a barbarství. Jejich účelové bourání je ještě horší. Je to nebezpečná činnost vedoucí k naplnění slov, která pronesl George Santayana: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

Sochy a památníky by totiž správně neměly fungovat jako prostředek budování kultu osobnosti toho či onoho. Každý z velikánů dějin byl především člověk, který musel činit obtížná rozhodnutí. Bez výhody, kterou máme dnes. Víme totiž, jak vše dopadlo, žijeme v době roky vzdálené a ve společnosti, která se posunula.

Němci mají dobrý výraz „zeitgeist“, který se dá přeložit jako „duch doby“.

Kupříkladu maršál Koněv žil v době, kdy se účastnil konce druhé světové války, přičemž přispěl k osvobození většiny tehdejšího Československa. Čin to byl záslužný a pozdější Koněvovy skutky na jeho roli roku 1945 nic nemění. Včetně podílu na potlačení povstání v Maďarsku roku 1956.

Winston Churchill bezpochyby měl předsudky, rasismus mu cizí nebyl, ale na jeho roli v druhé světové válce to nic nemění. Ostatně, jeho plusy a minusy mu spočítali samotní britští voliči hned po ukončení konfliktu, když musel jít z premiérské sesle pryč. Pak musel politicky pracovat, aby se v roce 1951 mohl do vrcholné funkce vrátit.

Mahátma Ghándí se zasloužil o konec britské koloniální vlády v Indii, ale na černochy se díval nelibě a apartheid v Jižní Africe podporoval. Což uznal i jeho vnuk a životopisec Rjajmohan.

V živé paměti mám obraz z parku Cinquantenaire, který je v belgickém Bruselu poblíž sídla Evropské komise a rady členských států. Na mysli mám sochu belgického utlačovatele s nohou vítězoslavně položenou na zotročeném Afričanovi. Připomínka doby, kdy Belgie vykořisťovala Kongo v nejhorším možném slova smyslu. Odstraňovat přitom dané sousoší, případně sochy krále Leopolda II. jako takové, by byl nesmysl. Stejný, jako sochy de Gaulla nebo kohokoliv jiného.

Památníky a sochy by totiž měly sloužit k analýze a vzpomínce na minulost, s jejími dobrými i špatnými stránkami. Není potřeba budovat například dvě nebo tři sochy, které pokryjí světlé i temné stránky života významných lidí minulosti. Vše má sloužit ke studiu toho, jak zopakovat a zlepšit činy hrdinské a neopakovat špatné.

Je dobré se na vše dívat jako na obraz Pabla Picassa Guernica. Zobrazuje zločin bombardování města při občanské válce. Není to oslava násilí, ale varování před hrůzami. Stejně tak by se i sochy a památníky měly zachovat. Kdo je chce vnímat jako urážku, vždy bude, i kdyby byly ve skladišti. Kdo chce idealizovat, bude.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Pro ostatní může být na místě vysvětlivka popisující vše, co se stalo, včetně příčin a důsledků. Strkat hlavu do písku před vlastními dějinami dle momentální společenské nálady je nejkratší cesta do slepé uličky.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám