Článek
Je těžké brát vážně média, která se nám snaží namluvit, že jde v tomto případě o recesi. Jmenovaní umělci jsou až příliš kultivovaní na to, abychom třeba jen na okamžik uvěřili tomu, že se v krátkých chvílích oddychu mezi náročnou tvorbou odreagovávají srandičkami, nad kterými by ohrnul nos i jen trochu odrostlejší puberťák. Rovněž desítky podpisů dalších angažovaných umělců dávají tušit, že se za celou akcí skrývá mnohem hlubší poselství.
Nevšední gesto předních protagonistů naší kulturní scény je třeba číst v jeho symbolické dimenzi, ve které jsou tito profesionálové zvyklí se pohybovat. Rudiš, Malijevský a další přední tvůrci ukryli do vzkazu Kremlu významné poselství. Nikoli náhodou poslali Putinovi jako dar něco, na co nemají majetková práva, něco, co jim nepatří. Darovat někomu něco, co nevlastním, může přece jenom zloděj anebo podvodník.
Nabízí se vysvětlení, že významní tvůrci do tohoto svého zoufalého činu zašifrovali jakousi zprávu o poměrech v naší zemi. Dost možná jde o výraz jejich odporu vůči tomu, jak proběhly církevní restituce. Také zde přece určité politické strany darovaly s velkou pompou církvím něco, co nebylo jejich.
Možná zamířili známí umělci ve své společenské kritice ještě hlouběji a vyslali signál o tom, co si myslí o povaze polistopadových majetkových přesunů, o kupónové privatizaci a o tom, jak ke štěstí přišly různé firmy počínaje Koženým a Bakalou konče. Pojmeme-li dějiny naší privatizace jako dlouhou sérií darů z něčeho, co darujícím ani omylem nepatřilo, vynikne v ostrém světle povaha dnešních poměrů coby vlády neprávem obdarovaných.
Nad našimi umělci, jimž v žádné době rozhodně nikdo nemůže vyčítat příliš přehnaný odpor vůči právě vládnoucím, mnozí již lámali hůl. Počin Jaroslava Rudiše a jeho kolegů uměleckou frontu do značné míry rehabilituje. Tolik občanské statečnosti a tak nekompromisní tah na obnažený nerv naší doby od nich čekal jen málokdo z těch, kdo hltají jejich umělecká díla.
Jen v jednom je třeba jejich odhodlání poněkud korigovat. Spoléhat se právě na Putina a jemu adresovat apel s tajenou nadějí na nápravu poměrů není tím nejlepším tahem. Jaroslav Rudiš se svými přáteli to jistě myslí dobře. Dnešního vládce Kremlu si však snad až příliš idealizují. Jen aby nebyli zklamáni jeho odpovědí.