Článek
„Hrabáčí matka má totiž o mateřské laskavosti trochu jiné představy než většina z nás, navíc je občas dosti nepozorná, neopatrná a s kojením mláděte si nedělá příliš velké starosti. Proto, pokud se chtějí chovatelé v zoologických zahradách vyhnout zbytečným ztrátám, musí mláděti věnovat velkou péči,“ vysvětlila zooložka Eliška Veselá.
Je třeba, jak dále uvedla, vycházet ze skutečnosti, že hrabáč je aktivní v noci, takže v přírodě hrabáčí matka obvykle tráví s mládětem v noře den, zatímco v noci mládě samo spí a matka ve stepi shání potravu. V zoo v prvním období života mládě v noci spí v bedně vyhřívané zhruba na 33 stupňů Celsia, zatímco ve dne chovatelé malého hrabáče v době mezi pátou hodinou ranní a třiadvacátou večerní přikládají k matce na nakojení. „Naše hrabáčí samice tentokrát jako moderní matka rodila za přítomnosti otce, který ale porod prospal,“ dodala zooložka s tím, že mláděti se daří velmi dobře.
Olomoucká zoo chová hrabáče od roku 2017. První mládě se narodilo 26. března 2020, zatím se podařilo odchovat tři mláďata.
Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně 25 evropských zoo, přičemž od začátku roku 2026 se v Evropě narodila jen čtyři mláďata. V České republice se kromě olomoucké zoo s hrabáči můžeme setkat v Praze, Plzni a Dvoře Králové, kde též v současné době odchovávají mládě.
Tento zavalitý savec žije v Africe, na jih od Sahary. Příznačný je pro něj prasečí rypáček, zaječí uši a ocas klokana, jehož tělo pokrývají řídké štětinky. Končetiny má zakončeny dlouhými drápy. „Vypadá, jako by si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. Uši dokáže sklopit podél hlavy a činí tak převážně ve spánku. Varlata mají samci uložena v dutině břišní, tudíž je nesnadné určit pohlaví. K němu je tedy nutná analýza DNA,“ konstatovala mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.
Dospělec váží cca 60 kg, dožívá se přibližně 20 let. Jeho biorytmus je oproti lidskému obrácený. Hrabáč přes den spí a aktivuje se za soumraku, kdy běhá po krajině a vyhledává termity. Pomocí silných drápů rozhrabává termitiště a termitů samotných se zmocňuje lepkavým jazykem až 30 cm dlouhým a zpracovává je pomocí plochých zubů, které nemají kořeny a stále dorůstají. Tuto potravu je v lidské péči podobně jako u mravenečníků nesnadné nahradit. Do jeho jídelníčku v zoo patří jemně rozmixovaná kaše z vařeného masa, granulí pro psy, žloutků, banánů, rozvařené rýže, ovesných vloček, mrkve a jablka.
