Článek
Teplo a hlučno. Tak to vypadá uvnitř libereckého závodu, který kromě hraček posílá do světa i další výrobky z plastu, jako jsou třeba lahve na potraviny.
Na výrobu jednoho 72 centimetrů dlouhého modelu kopřivnické tatrovky spotřebují 2,6 kilo potravinářského plastu. Celkem se hračka skládá z 22 dílů včetně osiček na kola. Výroba i s montáží zabere jen zhruba 10 minut čistého času.
„Plastická hmota ve formě kuliček s přídavkem barevného pigmentu se za teploty 190 °C vstřikuje do formy,“ přibližuje začátek celého procesu jednatel společnosti Novoplast Jiří Vošoust.
Jeden ze strojů v závodě, kde se od roku 2016 dětské tatrovky vyrábějí.
Ač jsou výsledné výrobky barevné, většina granulátu je bílá a pigment, především oranžový a černý, je zastoupen jen několika procenty.
„Následně se hmota zchladí a zhruba po šedesáti vteřinách se promění ve výlisky, jednotlivé díly auta. Ty následně smontujeme,“ říká majitel firmy.
Stroje v ní jedou nepřetržitě 24 hodin a třeba černých koleček na autíčko zvládne jedna mašina vyrobit kolem 18 tisíc za den.
Tady se hračka finálně montuje.
Formy skončily ve sběru
Plastovou Tatru původně vyrábělo družstvo Chemoplast Brno-Maloměřice, v 80. letech ji převzal podnik PF Chuchelná, počátkem 90. let ale výrobu zastavil.
K jejímu obnovení se rozhodla společnost Dino Toys v roce 2014. Po několika letech produkce v Polsku ji kompletně přesunuli právě do Liberce.
„Když jsme se snažili na výrobu z 80. let navázat, tak jsme zjistili, že ty původní formy už jsou zničené, skončily ve sběru. Museli jsme tak vyrobit formy nové. Jejich výroba je velmi finančně nákladná, stávají se součástí strojů,“ vysvětluje Kristýna Miškovská, jednatelka společnosti, která dnes na hračku drží licenci.
S tatrovkou vyrůstaly děti od 50. do 80. let minulého století.
„Maska tatrovky zůstává víceméně stejná, má silný charakter, kterého se pořád držíme. Co se změnilo, je pár detailů, hračka je díky nim podstatně bezpečnější,“ dodává.
V kabině už například není samostatný volant, který byl pro děti nebezpečnou malou částí. Teď je vylisovaný.
Korba také unese větší náklad. „U velkých tater uvádíme nosnost 100 kilogramů, dřív to tak nebylo, upravili jsme to, aby si s nimi mohli hrát jak děti, tak rodiče,“ vysvětluje za vydavatele her Václav Miškovský.
Osobně „testujeme“ nosnost Tatry, která je 100 kilo.
Legendární závodní Tatra, která vyhrávala Dakar, je vystavená v Národním technickém muzeu
Retro oranžová zůstává top
Sázka na nostalgii a vzpomínky mnohých rodičů na jejich dětské hry s tatrovkou na pískovišti se vyplatila. Ročně jich severočeský závod vyrobí na 50 tisíc, menších aut s délkou 30 centimetrů pak 35 tisíc. Putují i do zahraničí, nejvíce vyrážejí do Německa.
Červeno-modrá kombinace je po oranžové druhá nejoblíbenější.
Zájem táhne oranžová klasika. V jiných barvách se v minulosti plastová tatrovka, inspirovaná kopřivnickým náklaďákem Tatra T 148, ani nevyráběla. Dnes je k dispozici více barevných kombinací včetně růžovo-fialové nebo vojenské khaki.
A v budoucnu se budou možná děti na hřišti prohánět se zbrusu novou tatrou, tou dakarskou. Na podobě „sportovního“ modelu spolupracuje výrobce s automobilovým závodníkem Alešem Lopraisem.
Anketa
Tatra získala dvě ocenění za design, jedno připadlo vodíkovému stroji
