Článek
„Zatím máme u hříbat dvě kobylky a dva hřebečky, ale ještě jsme zdaleka neskončili. Hříbata se mají čile k světu, drží se blízko matek,“ řekl Novinkám Robert Stejskal ze správy parku. Stádo dosud tvořilo patnáct koní, s nimiž bez potíží sdílí pastviny i dva pratuři Miki a Niko.
Koně jsou zástupci plemene exmoorský pony, které pochází z oblasti Exmoore v Anglii. Geneticky jde o nejbližší příbuzné původních evropských divokých koní. Jejich stáda se před mnoha staletími proháněla i po střední Evropě. Jde o mimořádně odolný druh koně, který k životu potřebuje vlastně jen pastvinu a přístup k vodě. Nevadí mu nepřízeň počasí a nepotřebuje dokrmovat. Ve výbězích mají sice přístřešky, ale i bez těch se obejdou.
Poslední hříbě se v Podyjí narodilo před pěti lety (na snímku).
Nová hříbata zůstanou na rodné pastvině, která je na bývalé vojenské střelnici v Mašovicích, minimálně rok. Poté, co se osamostatní, mohou najít nový domov buď v dalších rezervacích Podyjí, nebo na jiných lokalitách v Česku, kde pastva pomáhá s péčí o krajinu. O návrat divokých koní do krajiny se v ČR stará sdružení Česká krajina. V republice je jich již přes stovku a najít je lze například v někdejším vojenském areálu Milovice nebo u Plzně.
Původní pastviny byly jen dvě, a to u Mašovic a Havraníků, kde pro ně ale ochranáři vybudovali ještě další výběh. Divocí koně jsou velkou atrakcí Podyjí, správa parku ale důrazně zakazuje jakkoli je krmit a ideálně je obdivovat jen z dálky. Loni v prosinci skončilo přikrmování jedné z kobyl schvácením kopyt. Zvíře našli ochranáři ležící na zemi, naštěstí se jej ale podařilo uzdravit.
Divocí koně a pastviny v Národním parku Podyjí.
Koně pomáhají přírodě nejen spásáním trávy a náletových dřevin. Svými kopyty přirozeně rozrývají a tím i narušují travní drn, což pomáhá v růstu některým původním rostlinám.
