Článek
Pokud bude příznivé počasí, má Hutchison podle BBC v plánu vyplout v sobotu 19. května. Skot očekává, že cesta mu zabere devadesát až sto dní. Pokud půjde vše dobře, po prázdninách by měl nadšený veslař dorazit domů.
Člun, který si Skot vyrobil, je opatřen pouze vesly. Aby splnil plán, měl by Hutchison veslovat zhruba dvanáct hodin denně (dvě hodiny veslování, dvě hodiny pauza). Svou plavbou hodlá podpořit charitativní organizaci Water Aid, která se snaží o to, aby nejchudší lidé na světě měli přístup k nezávadné pitné vodě.
S dlouhými přeplavbami Duncan zkušenosti nemá, naprostým amatérem ale rozhodně není. Na moři strávil podstatnou část života, ať už jako technik na ropných plošinách nebo ve člunu jako vášnivý rybář. Celé roky je členem skifařského klubu a veslování má v krvi.
Nepotopitelný Sleipnir
Postavit loď, se kterou Atlantik přepluje, trvalo Duncanovi tři roky. Díky radám odborníků vybudoval loď, která je teoreticky nepotopitelná. V lodi je řada vzduchových kapslí a loď je designovaná tak, aby se v případě převrácení znovu dostala do správné polohy.
Duncan v kabině, která se stane jeho domovem na více než tři měsíce.
Chybět pochopitelně nemůže ani bezpečnostní vybavení – nafukovací záchranný člun, vesty, tři různé navigační systémy a světlice. Člun je rovněž vybaven solárními panely, které slouží zejména k pohánění přístroje na odsolení mořské vody.
Duncan loď pojmenoval Sleipnir – podle legendárního osminohého koně severského boha Ódina. Plavbu, na kterou se s ní vydá, dosud zvládlo jen patnáct lidí. Jen o tři více než jich přistálo na Měsíci.
Více než nepředvídatelnosti vodního živlu a rozmarů počasí se Duncan obává skličujícího pocitu samoty, před nímž ho varovali i zkušení mořeplavci. Ani to ho však nedoradí, aby si splnil sen: „Dokázat, že normální lidé zvládnou nenormální věci.“