Článek
„Ročně pěstujeme zelí z přímých výsevů na ploše dvacet až třicet hektarů. Máme různé odrůdy, ale převažuje zelí bílé. O červené je zájem pouze okrajově. V zelárně proto máme jen čtyři bazény na kvašení červeného zelí, ale na bílé jich je čtyřiadvacet,“ prozradila vedoucí zelárny Zuzana Korbelová.
V zelárně pracuje už deset let. Původně ale v kanceláři. „Starala jsem se o prodej. Pak odešel vedoucí a já už jsem v jeho funkci přes šest let,“ zavzpomínala Zuzana Korbelová. A přiznala, že zpočátku mnoho zkušeností neměla. Ale pomohli jí kolegové a dnes už má celý proces od semínka až po prodej zelí do obchodu v malíku.
Produkce zelí v Dobré Vodě je známá už od třicátých let minulého století. Zdejší zelárna dnes patří k těm větším. V roce 1984 byla postavena hala s již zmíněnými bazény. Někomu by mohla připomínat pivovarskou spilku. Jen zelí tu nepracuje za přispění ušlechtilých kvasinek, ale ke kvašení postačí sůl a kmín.
A také se tu už nešlape zelenina v holinách do sudů, ale pomáhá mechanické dusadlo. Ze zelí se totiž musí dostat vzduch. Proto když tu naplní bazén čtyřiceti až padesáticentimetrovou vrstvou, začne dusání. Do jednoho bazénu se vejde osmdesát tun krouhanky. Z tohoto množství se vyrobí asi čtyřicet až pětačtyřicet tun kysaného zelí.
Na plný úvazek tu pracuje pouze osm lidí, včetně Zuzany Korbelové. „Zelnou kampaň bychom nezvládli bez brigádníků. V tuhle chvíli mám na lince pětadvacet lidí a další jsou na ruční přípravě. Tam pomáhají studenti zemědělských škol v rámci školní praxe,“ uvedla Korbelová a dodala, že množství zelí, které se za den zpracuje, záleží na počtu pracovníků.
„Včera jsme jich tu měli jednatřicet. Zpracovali asi dvanáct vozů. Na každý se vejde šest až sedm tun zelí, což tedy dělá celkem kolem osmdesáti tun, které mířily na krouhací linku,“ vypočítala Zuzana Korbelová. Necelé dvě tuny pak ručně zpracovali studenti.
„Jsem tu od osmi do čtyř hodin. Je to poměrně náročné, samozřejmě hlavně bolí ruce,“ prozradila studentka třetího ročníku hořické zemědělské školy Irina Nelipa. A jak vysvětlila brigádnice Iva Kovářová, jejich úkolem je vyřezávat z hlávek košťál. Teprve poté míří zelí do krouhárny, odkud si ho odvážejí zákazníci.
„Letos jsme museli navýšit cenu. Kilo bílého nakrouhaného zelí přijde na 25 korun. Zájem je velký, ale většinou od starších generací. Mladí si už doma zelí nechtějí sami kysat, raději si koupí hotový produkt. Častěji ale žádají zelí bez konzervantů,“ dodala Korbelová.
„To jim však může zaručit právě samovýroba. My také dokážeme na objednávku zákazníkovi vyrobit a zabalit zelí bez konzervantů. Ale jen do jednorázových kbelíků a maximálně o deseti kilogramech,“ dodala vedoucí zelárny.
