Semafor s lebkami uprostřed rýmařovského náměstí budí vášně. Svůj účel plní, míní autor

„Co to je? Ještě že je to nahoře a nemusím se na to dívat,“ zhodnotil dílo Zdeněk, sedící na jedné z laviček umístěných na náměstí. Zatímco jeho i dalšího ze seniorů, který jde okolo, dílo uráží, jiné těší. „Aspoň se tu něco děje,“ mávla rukou nad tím, že umrlčí lebky na tyči někoho pohoršují, paní Zdeňka.

Plastika rozděluje i uživatele sociálních sítí, kde se její umístění stalo tématem. Část debatujících ji kritizuje slovy: Další hrůza uprostřed města, je to fakt hnus, zvrácenost, obluda nebo strašidelné. Pod fotkami umění je ale i kladné hodnocení. „Buďte rádi, že tam je alespoň něco. Lepší než nedělat nic. Každému se člověk nezavděčí, ale aspoň je hned vidět, že je Rýmařov kulturní město,“ napsal jeden z debatujících.

Sochař, pedagog a autor plastiky Zdeněk Tománek nepopřel, že obdobné reakce Semafor vyvolal i jinde. „Prý je to odporné nebo co si to dovoluji. Já ale myslím, že splňuje svůj účel, že se lidé díky tomu zamyslí nad tím, jak život končí,“ zmínil.

Semafor, který je umístěn na vrcholu bývalé sedmimetrové tyče pouličního osvětlení, vymodeloval sochař před 15 lety na základě jedné knihy. „Je to jakési memento našich cest. Kam kráčíme a kam nás nakonec dovedou. Všichni totiž stejně zemřeme, ať stojíme na stopce, jsme připraveni, anebo si zrovna užíváme jízdy – života na zelenou. Každá z těch cest je konečná,“ vysvětlil Tománek, co má plastika sdělovat.

Kromě Semaforu zdobí náměstí i druhá Tománkova socha. Jmenuje se Vánoční Giacometti a autor jejím prostřednictvím vzdává poctu švýcarskému sochaři a malíři Albertu Giacomettimu. Jejich umístění do centra města je pozvánkou na výstavu Tománkových prací, kterou bude na podzim hostit Galerie Octopus v Městském muzeu Rýmařov.

Ředitelka muzea Růžena Zapletalová neskrývala, že s řadou reakcí, které dočasná instalace obou děl na náměstí, vyvolá, počítala.

Podle Michala Vyhlídala, historika umění a předsedy spolku Octopus, jenž stejnojmennou galerii založil, má umění vzbuzovat emoce. Ať pozitivní, nebo negativní. „Semafor je memento mori. Je o smrti, která je všudypřítomná, může se dát například do souvislosti se smrtí na silnicích, kde lidé umírají denně,“ nastínil a dodal, že on v plastice však vidí i kus vtipu a černého humoru.

Vyhlídala překvapilo, jaké reakce umístění plastiky na náměstí vyvolalo. „Lidé se s ním fotí, smějí se, vnímají to pozitivně,“ zmínil. Kritické hlasy podle něj zaznívají zejména na internetu. „Lidé tam jsou schovaní za počítači a dostanou touto cestou ze sebe nějakou frustraci. Je však otázka, jestli to je dobře,“ řekl a dodal, že do kritiky na sociálních sítích se často pouštějí takoví pisatelé, kteří neumí napsat jednu souvislou větu česky.

Vánoční Giacometti i Semafor mají být na náměstí Míru k vidění do října. A vedení muzea předpokládá, že to nebudou poslední umělecká díla vystavená ve veřejném prostoru v Rýmařově. „Dalšímu vystavování se nebráníme,“ uzavřela ředitelka muzea Zapletalová.