Potkali se v práci a stali se z nich nejlepší přátelé. Pak zjistili, že jsou sourozenci

Dnes šedesátiletý Dave Green nastoupil zhruba před dvaceti lety do nového zaměstnání na letišti v Manchesteru, kde pracoval na oddělení autobusové přepravy. Tam se také začal potkávat s dnes třiapadesátiletou Andreou Urmstonovou, která tam prodávala jízdenky. Brzy zjistili, že si velice rozumějí, a tak si hodně povídali a po práci si často i volali.

Přibližně o dva roky později se Dave při jednom telefonátu zmínil, že byl jako malé dítě adoptován a že původně se jmenoval Stuart Proudlove. To Andreu velmi zaskočilo, protože původně měla stejné příjmení, které však v Británii není příliš obvyklé, a tak na sebe dva jmenovci narazí jen velmi zřídka.

Andrea navíc od své matky Susan věděla, že má staršího bratra, ale nikdy se s ním nesetkala, protože jej adoptovali cizí lidé několik let předtím, než se ona sama vůbec narodila. Okamžitě tedy matce zavolala, aby zjistila, že její bratr přišel na svět 24. března 1966. Ve stejný den se narodil i Dave.

Andrea tedy okamžitě vzala věci do vlastních rukou, parťáka vyzvedla a jeli k Susan. Cestou si Dave uvědomil, že projíždějí známými oblastmi, a že tedy celou dobu žil nedaleko své biologické rodiny. Setkání se skutečnou matkou pak bylo velmi emotivní nejen pro něj. „Bylo tam hodně slz a pak jsme se všichni prostě jen objali,“ popsala Andrea okamžiky bezprostředně po shledání pro web BBC.

Silným momentem pro Davea pak byla i skutečnost, že Susan měla ve svém domě na krbu jeho fotografii, když byl ještě miminko. Dostala ji několik dnů po adopci od jeho nových rodičů. Stejnou fotku pak doma měli vystavenou i jeho adoptivní rodiče.

Andrea dodnes nemůže uvěřit, že se jí podařilo najít tak dlouho ztraceného bratra, po němž pátrala prakticky od okamžiku, kdy se o něm dozvěděla. Zkoušela jej najít například prostřednictvím Armády spásy, ale nepochodila. „Zeptala jsem se, jestli bychom si jej mohli vzít zpátky, ale vysvětlili mi, že takto to nefunguje,“ vzpomíná na dobu před mnoha lety.

Naproti tomu Dave se své skutečné rodiče najít nepokoušel, ačkoliv o své situaci věděl zhruba již od svých deseti let, kdy mu jeho noví rodiče řekli pravdu. „Neměl jsem pocit, že bych měl svou původní rodinu hledat, a ani mě netrápily žádné nezodpovězené otázky,“ říká s poukazem na to, že vyrůstal v láskyplném prostředí a měl velmi šťastné dětství.

Obrovskou radost má však samozřejmě i on. „Moje myšlenky tehdy nebyly příliš pozitivní, ale najednou jsem zjistil, že moje nejlepší kamarádka je ve skutečnosti moje sestra. A našel jsem rodinu, o které jsem netušil, že doopravdy existuje,“ září dnes štěstím.

Oba teď s klidem na duši mohou dohánět ztracené společné chvíle, kvůli tomu se dokonce i sestěhovali, aby spolu mohli trávit co nejvíce času.