Pavel Zuna: Sázím na rodinu, kariéra je druhořadá

To bylo v prohlášení, které televize vydala. Důvod je především ten, že se nám v červnu narodí dítě a objem práce, který nyní zastávám, bych sice mohl zastávat dál, ale rodina by v podstatě přestala existovat. Proto se budu věnovat jí. Doufám, že se to nestane dřív než v tom červnu, ale stane se to.

To je samozřejmě nesmysl.

Moje vysvětlení není důležité, nicméně přičítám to stylu práce lidí z Blesku, odkud ta zpráva přišla. Pro ně není skutečnost to, co je skutečnost. Pro ně je pravda to nejkonfliktnější a nejvíc vyhrocené. Nevím, jak na to mám reagovat. Tvrdím, že každý má možnost si ty věci ověřit. Novináři to buď udělají, anebo ne. Nemusí to být přece Zuna, který se hájí proti lžím, jež o něm napsaly nějaké noviny, o kterých navíc každý ví, jak píší.

Jsem ve velice nepříjemné pozici. Mám se hájit proti nějakému anonymnímu zdroji, který možná ani neexistuje. Jsou ale skutečnosti, které by obhajobou byly, kdyby se na ně někdo zeptal.

Například si myslím, že když se někdo vyhazuje pro neschopnost, nenechá se na své židli další čtyři měsíce sedět. V takovém případě nenapíše vedení firmy text v duchu, v jakém ho napsalo, v mém případě se slovem "dočasně".

Mám pocit, že když jste ve firmě, která vás chce vykopnout, tak to udělá i v případě, že jste její nejpopulárnější tvář. Psychologie každého podniku je taková, že člověk, který je "odejit" pro neschopnost, je opravdu nežádoucí. Dnes můžete být nejpopulárnější tvář, jenže když vás někdo vyhodí, přestanete jí být a svět jde dál. Navíc by ani na mé straně nebyl zájem setrvat v televizi, která o mě nestojí.

Já to nechci analyzovat. Oba víme, jakým způsobem lidi v Blesku píší a jakým způsobem jsou v těchto věcech kreativní. Ten článek je postaven na nejmenovaném zdroji. Tak ať někdo řekne, že Zuna je nežádoucí.

Zaměstnanci našeho zpravodajství nemají co komentovat. Když jsme se dohodli na tom, že mi firma s ohledem na mé rodinné věci uleví, rozhodně u toho nebyl žádný anonymní zaměstnanec zpravodajství. Navíc ničemu takového nevěřím. Je jedním dotazem ověřitelné, jak to opravdu je.

V tom článku například stojí, že velký problém byl projekt Superprogram. Já s ním ale nemám nic společného. To nebyla programová věc, Superprogram byla komerční aktivita televize, spotřebitelská soutěž.

Pokud vím, což je mimochodem další argument pro to, že se ten článek nezakládá na pravdě, to místo se zatím nebude obsazovat. Já ale momentálně nedovedu odhadnout, jakým způsobem to doma bude fungovat. Nevím, jestli se manželka Andrea bude schopna třeba už za dva měsíce beze mě starat o dvojčata, kterým začne školní docházka, a ještě o miminko. Spíš mám obavu, že to potrvá déle.

Když budu mít pocit, že mě už rodina tolik nepotřebuje, první místo, kam půjdu, bude TV Nova. Jsem s ní dostatečně spojen a mám ji rád. Navíc tu budu stále zaměstnán. Je to možná hloupě řečeno, ale myslím si, že vlastníci televize budou rádi, když přijdu a řeknu, že už jsem časově volnější.

Protože vím, jak hodnotí mou práci. Ale nechtějte po mně víc. Zeptejte se jich, pro mě je zoufalá situace muset sám o sobě říkat, že něco dělám dobře.

Nemění a je to akorát to penzum práce, které pro mě bude v danou chvíli únosné. Mimochodem, práce moderátora Televizních novin je práce na plný úvazek. Překvapuje mě, že někoho může přakvapovat mé rozhodnutí.

Trávím v práci dvanáct hodin denně a rodina mě skoro nezná. Myslíte si, že řeknu, že se na ni vykašlu a budu dál dělat to, čemu se říká kariéra? To by z mého pohledu byla zvrácená úvaha.

Podstatné jsou pracovní dny. Na moderování zpráv jsme tři dvojice, takže není těžké si spočítat, že to vychází na plus mínus deset služeb do měsíce. Nedávno jsem se díval do diáře a zjistil jsem, že jsem od 9. prosince do 27. ledna neměl jediný volný víkend s výjimkou vánočních svátků. To by bylo od června neúnosné, to je celé.

Zvládnu, navíc máme něco našetřeno. Ale je fakt, že kdybychom byli v existenčních problémech, bylo by mé uvažování asi jiné.

My to dlouho tajili, ale pan ředitel Dvořák do prohlášení o mém dočasném odchodu dal informaci, že to bude holčička. Takže nemá cenu to dál tajit.

Jste první, komu to říkám. Bude se jmenovat Adélka po manželčině sestře. Ale hned to zaklepávám na dřevo, aby všechno dobře dopadlo. 

Chtěl bych být, ale protože ten předešlý porod, kdy jsme na světě přivítali dvojčata Matěje a Honzíka, byl komplikovaný, mám pocit, že i tento proběhne chirurgickým zákrokem. V tu chvíli mě tam doktoři nemusejí nechat.

Od začátku je to rizikové těhotenství a původní mé představy byly, že bych z postu náměstka odešel už po oslavách desátého výročí Novy. S ohledem na to, že doma je všechno v pořádku a že mám ještě některé pracovní věci rozdělané, dohodli jsme se, že to protáhneme do června. Dohoda je taková, že kdyby Andrea musela do nemocnice, zůstanu s dětmi doma.

Když se narodili kluci, dostala zlaté náušnice. Teď asi dostane něco k nim.

Je, ale myslím, že jim to prospěje. Chtěli jsme je původně dát o rok déle, ale zjistili jsme, že by byli moc zlobiví.

Nevím, ale všiml jsem si, že mají velkou fantazii. Asi větší, než mám já, ovšem nevím, jestli je to pro novináře ideální. Vidíte, teď se okruhem dostáváme zase k tomu bulváru. Doufám, že budou tvůrčí. Zřejmě nebudou, stejně jako já, velcí zpěváci ani velcí výtvarníci. Myslím ale, že verbální projev a cit mají. Budou spíš přes mluvené slovo.

Zatím jsem velmi spokojen, sledovanosti jsou vysoké. My jsme ho samozřejmě připravovali tak, aby sledovanost vysoká byla, ale ona je vyšší, než jsme původně čekali. Poskytovatelé licence o tom hovoří jako o něčem neuvěřitelném. V těch řekněme lepších zemích se k takovým číslům nedohrabali ani při finále. Samozřejmě měřeno z pohledu velikosti Česka.

Kdybych měl, tak to neprozradím, ale fakt je takový, že nemám. Navíc je to teď v rukou diváků a strašně bych si přál, aby vybrali osobnost.

Bude to hlavně na firmě BMG, která mu vydá desku, nicméně on bude s naší televizí stále spojovaný. Dokážu si představit, že s ním budeme spolupracovat dál. Je to otázka dalších dohod s BMG.

Stojíme o něj. Muselo by se stát něco zcela nepředvídaného, aby se hodnocení pořadu změnilo a my licenci na druhý ročník nedostali. Záleží nám na tom, protože ve světě jsou druhé řady sledovanější než ty první. V současnosti ale máme koupenou jednu řadu.

Nic se pro mě nezměnilo. Na předávání cen mám nejradši večer poté, kdy jsem rád, že už to mám za sebou. Mám totiž vždycky trému, bojím se, že na pódiu řeknu nějakou hovadinu. A jinak mám výhodu, že mám kolem sebe deset patnáct let ty samé přátele a rodinu, kteří nedovolí, abych se změnil.