Článek
Batko původně plánoval jen malou sochu. „Ale pořád jsem to předělával, až je nakonec skoro dvoumetrová,“ usmíval se. Na srdcích pracoval s přestávkami téměř tři roky, vždy ve svém volnu a tajně, aby partnerka nic nevěděla. „Chtěl jsem, aby to bylo opravdu překvapení. Takže nejvíc jsem využil dobu, když měla praxe,“ vyprávěl student elektrotechniky na ČVUT v Praze.
Nejvíc času mu zabralo udělat formu. „Rozhodl jsem se pro trojrozměrný model, aby srdce byla vidět ze všech stran. To větší měří necelé dva metry jako já, menší je pak podle výšky mojí přítelkyně,“ prozradil.
Mírné obavy se u něj objevily ve chvíli, kdy jednotlivé části odléval z betonu. Nakonec se vše obešlo bez problémů. Pak přemítal, kam dílo umístit. „Po dohodě s městem nakonec zvítězila křižovatka nedaleko Domažlické nemocnice. Ta používá ve svém logu právě srdce. A přítelkyně studuje zdravotnický obor, takže se to hezky propojilo,“ doplnil Batko.
S transportem sochy mu pomohli kamarádi. Když už stála ve veřejném prostoru, vzal partnerku na procházku právě k nemocnici. „Nemohla tomu věřit. Byla dojatá a měla slzy v očích,“ řekl autor. Na cedulku pak nechal napsat nejenom věnování, ale také zmínil všechny, kteří ho v nápadu podpořili.

Šimon Batko (vlevo na snímku) dílo daroval městu. Na fotografii uprostřed je starosta Domažlic Stanislav Antoš (KDU-ČSL).

Propojená srdce

Dílo věnoval své přítelkyni, poděkoval také svým přátelům i městu Domažlice.

