Na Křivoklátsku se objevují kočky divoké

Na záznamech se objevuje samec, který byl zachycen už vloni v listopadu či v letošním lednu. Videa z fotopastí pak zaznamenala ještě zřejmě další dva jedince na jiných místech.

„Podařilo se nám nalézt chlupy, které kocour zanechal nedaleko fotopasti. Analýza DNA, kterou provedl Ústav zoologie obratlovců v Brně, potvrdila, co jsme očekávali, tedy že kocour je příbuzný kočkám divokým z oblasti Doupovských hor,“ uvedl Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Nyní se pokusíme najít genetický materiál i od dvou dalších koček, abychom s jistotou ověřili, že se jedná o dvě různá zvířata, zjistili jejich pohlaví a příbuznost,“ doplnil Lankaš. Díky tomu vědci získají jasnější obrázek o stavu a původu zdejší populace.

„Důležité také bude odhadnout, jak kočky na Křivoklátsko z oblasti Doupova doputovaly, a případně se zaměřit na riziková místa, kterými musely projít,“ vysvětlil Karel Lankaš.

Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko poskytuje šelmám členitý terén s mnoha vhodnými úkryty. Z české přírody vymizela kočka divoká někdy v průběhu 19. století.

Jedním z důvodů je zřejmě přeměna lesů na smrkové monokultury, intenzivní lesnické hospodaření a lov. Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem.

Jednotlivá zvířata ohrožují nejvíce střety s auty. Pro zachování celého druhu je pak nebezpečím křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu.

Oproti podobně zbarveným domácím kočkám je větší, a především podstatně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30 až 40 cm.

První novodobý doklad o jejím výskytu je z Krušných hor, kde byla ulovena v roce 1952, další konkrétní pozorování ale chyběla.

Teprve počátkem nového tisíciletí se především v souvislosti s používáním fotopastí podařilo opětovný výskyt potvrdit na Šumavě, v Českém lese nebo ve Slavkovském lese.

Na Moravě se kočka divoká pravděpodobně trvale vzácně vyskytovala na česko-slovenském pomezí, počet pozorování však po roce 2000 stoupá.

„K jednotlivým případům pozorování je však potřeba přistupovat obezřetně, zejména proto, že se může křížit s kočkou domácí. Pro definitivní potvrzení výskytu se proto dnes používají genetické rozbory trusu a srsti. I podle nich se zdá, že počty těchto tajemných lesních tvorů skutečně rostou,“ doplnila mluvčí ochranářské agentury Karolína Šůlová.

Na Křivoklátsku provádějí zoologové intenzivní monitoring šelem prostřednictvím fotopastí a sledováním dalších stop více než tři roky.