Famfrpál bez létajících košťat? Kuriózní sport vypadá na první pohled bizarně

Jak vysvětluje hlavní organizátor české famfrpálové ligy Jan Trnovský, ligové dny jsou tři za sezonu, kdy se jeden pořádá na podzim a dva na jaře. Turnaj ve Vstiši na Plzeňsku byl posledním v této sezoně a rozhodovalo se tak konečné pořadí.

Vzhledem k tomu, že pravidla famfrpálu jsou pro většinu lidí neznámá, nejdříve vysvětlíme, co je cílem hry. V originále famfrpál hrají kouzelníci na létajících košťatech a snaží se skórovat do obručí body a jako bonus chytit zlatonku. V reálném světě létající košťata neexistují, takže se pravidla musela trochu upravit.

Sedm hráčů z každého týmu místo létání běhá, ale stále musí koště (metrovou plastovou trubku) držet mezi nohama a snažit se skórovat. Tým se skládá ze čtyř typů hráčů odlišených podle čelenek. Brankář má zelenou a hlídá tři obruče, do kterých se skóruje. Tři střelci mají bílé čelenky a jejich cílem je skórovat camrálem do obručí opačného týmu. Camrál je vyfouknutější volejbalový míč. Poté jsou zde ještě dva odrážeči s černými čelenkami, jejichž úkolem je vybít ostatní hráče pomocí potlouků, míčů na vybíjenou. Nakonec přichází na řadu chytač se žlutou čelenkou, jenž má ve hře jediný cíl – chytit zlatonku.

V originále je zlatonka malý míček s křídly, v této verzi famfrpálu jde o člověka ve zlatém dresu, který má váček s míčkem na bedrech a snaží se utíkat chytačům.

„Famfrpál je kontaktní sport, takže do sebe hráči mohou narážet a držet se,“ vysvětluje Kamila z týmu Prague Pegasus. Za každý gól se týmu přičte deset bodů a za chycení zlatonky třicet. Zápas se hraje v časovém úseku od 20 do 40 minut, záleží, kdy se chytí zlatonka nebo kdy se dosáhne určitého počtu bodů.

Už chápete pravidla? Pokud ne, tak se nic neděje. Jak vypráví Patrik z týmu Phoenixes Plzeň, nějakým pravidlům nerozumí doteď. „Když jsem byl poprvé na tréninku, tak mi řekli, že pokud pravidlům nerozumíš, tak je to v pořádku, protože to tak má většina lidí.“

Na první pohled by se mohlo zdát, že běhání s košťaty mezi nohama by mohlo bavit jen skalní fanoušky Harryho Pottera, ale skutečnost je jiná. Pětadvacetiletý Matěj je jedním z těch, který se dostal k famfrpálu přes skauty, kteří pořádali tábor s tematikou Harryho Pottera. „Dozvěděli jsme se, že existujou blázni, co to hrajou. A přidali jsme se.“ Sportu se věnuje už zhruba tři roky a má i zkoušky na rozhodčího.

Sportu se však věnují také lidé, které prostě baví míčové hry. Vzhledem k akční kombinaci vybíjené, ragby a házené může být pro mnohé atraktivní. Ostatně ve famfrpálu se pořádají mistrovství světa, evropské poháry a národní ligy. České týmy se na konci dubna vydaly na evropský pohár (EQC) do francouzského Golbey. „Brno a Praha skončily na sdíleném 11. místě a Plzeň byla 20. ze 24 týmů. Což je mimochodem nejlepší umístění poprvé startujícího českého týmu,“ dodává Honza Trnovský. Kromě těchto jmenovaných týmů jsou v české lize ještě České Budějovice, Olomouc a Pardubice.

Podle Michaela z pražských pegasů začátky sportu sahají do roku 2005 v USA. V Česku se první tým zformoval v Olomouci v roce 2015 a další rok se přidala Praha a Brno. Právě dva později zmíněné týmy mají nejsilnější členské základny.

Kapitánka plzeňských fénixů Karolína popisuje své začátky v Plzni a Brně. „Šla jsem na jeden trénink v Plzni a přišlo mi to dobrý. Pak jsem začala studovat v Brně a hrála s jejich týmem, jelikož v Plzni chodilo jen 5–6 lidí, kteří tým nesložili.“ Po studiích se vrátila do západočeské metropole a stanula v jeho čele. Okolo 15 členů chodí pravidelně na tréninky. „Teď jsme se rozrostli, jeden hráč totiž udělal nábor ve škole,“ zmiňuje.

Všem týmům by i tak prospěl další nábor nových uchazečů, jelikož se hráči během zápasu střídají a na hřiště se jich tak dostane víc. Celkově může být na soupisce 21 hráčů, na jedné pozici se tedy střídají tři.

A jak dopadla liga? Brno Banshees ukořistili první místo s celkovými 20 body, v závěsu pegasové s 16 a bronz bere Occamy Olomouc. Na poslední ligový turnaj dorazili v plné síle jen pegasové a fénixové, třetí tým se skládal z brněnských, olomouckých a budějovických hráčů. „Když je turnaj na vzdálenějším konci republiky, tak se týmy slučují, aby se dalo hrát,“ vysvětluje Kamila. Sloučenému týmu Brna se podařilo vyhrát oba své zápasy a fénixové naopak skončili bez bodu.

Prohra však není velkou tragédií, protože tento sport dělají všichni pro radost. Pokud zrovna jeden tým nehraje, tak hráči suplují jako rozhodčí nebo si navzájem fandí a popichují se. Potom spolu zajdou na jídlo nebo si udělají společenský večer. Všechny výdaje si hradí sami kromě nějakého výjimečného sponzora, který uhradí dresy nebo jiné vybavení.

Letos se koná mistrovství světa v Americe, kam jezdí národní reprezentace. Ta česká tam však kvůli výdajům nepojede. „Vynahradí se to středoevropskou famfrpálovou ligou, které se účastní týmy z Rakouska, Slovinska nebo Slovenska.“