DOBYVATELÉ ORBITU 5.: Atlantis - vynesl Galilea

Dva výzkumné dvoustěžníky se v barvách oceánografického institutu ve státě Massachusetts plavily v letech 1930 až 1966. Byly mezi prvními loděmi, které Spojené státy využívaly pro oceánografický výzkum. Lodě o délce 42 metrů a šířce 9 metrů ovládalo 17 členů posádky. Kajuty byly připraveny pro pět vědců, kteří ke svému výzkumy využívali dvě laboratoře.

Při konstruování Atlantisu NASA využila dosavadní zkušenosti získané z minulých projektů znovu použitelného vesmírného plavidla. V případě Atlantisu byla uplatněna "zeštíhlovací kůra", a tak raketoplán s prozaickým názvem OV-104 (Orbital Vehicle) se mohl pyšnit hmotností o více než 3 tuny menší, než měla Columbia. Zkušenosti rovněž umožnily významné zkrácení doby konstrukce raketoplánu, a to o 49,5 procenta ve srovnání s Columbií, která se svého prvního letu dočkala po devíti letech od zahájení výroby, zatímco Atlantis se do vesmíru vydal po necelých šesti letech.

Jeho první let 3. října 1985 byl v pořadí druhým vesmírným letem věnovaným projektům Pentagonu, amerického ministerstva obrany. Po čtyřech dnech bezpečně přistál na runwayi číslo 23 na letecké základně Edwards v Mohavské poušti.

Od roku 1997 se Atlantis podrobil opravám a vylepšováním v Palmdale v Kalifornii. Během více než dvaceti měsíců doznal přes 165 vylepšení. Mimo jiné byly vyměněny monitory v kokpitu.

Na svou misi STS-101 tak Atlantis odstartoval 19. května 2000 jako nejmodernější raketoplán. Kokpit obohatilo 11 nových barevných displejů, které nahradily 32 zastaralých. Nové displeje jsou nejen lehčí, ale ke svému provozu potřebují méně energie.

Atlantis do srpna loňského roku podnikl 25 misí, při kterých se spojil s ruskou orbitální stanicí Mir, Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS), či vynesl do vesmíru řadu zajímavých přístrojů. Jedním z nich je beze sporu meziplanetární sonda Galileo. Druhým přístrojem, který Atlantis vynesl do vesmíru a v našem seriálu ho alespoň krátce zmíníme, je český mikroakcelerometr Macek.

Zatímco půda ve střední a východní Evropě začínala být v roce 1989 horká pro příznivce komunismu a vše nasvědčovalo brzkému pádu železné opony, na Floridě vrcholily přípravy na start raketoplánu Atlantis. Ten po horečných přípravách vynesl 18. října 1989 do kosmu meziplanetární sondu Galileo. Krátce po vypuštění z nákladového prostoru raketoplánu se sonda vydala na šestiletou pouť k Jupiteru. Sonda Galileo začala zkoumat Jupiter a jeho okolí v roce 1995. Na své cestě přitom využila tzv. gravitačního kulečníku.

Sonda při takovéto expedici neletí přímo ke svému cíli, ale proletí kolem jedné nebo i více planet, k nimž se přiblíží v určitém termínu a pod předem vypočítaným úhlem. Při obletu kolem planety tak silou jejího gravitačního pole získá vyšší rychlost a je nasměrována na další cestu - buď již přímo k cíli, nebo k jiné planetě, kde se manévr opakuje.

Po sedmi letech v nepřátelském prostředí jupiterových radiačních pásů se její životnost blíží ke konci. Sonda sice absolvovala důkladnou sterilizaci, přesto nelze vyloučit, že na ní zůstaly zárodky mikroorganismů. Aby jimi nemohla infikovat měsíc Europa, na němž nelze vyloučit existenci původního života, její kariéra skončí "sebevraždou" řízenou ze Země. V září letošního roku se na povel z řídícího střediska vrhne střemhlav do atmosféry Jupitera, kde shoří.

Mikroakcelerometr Macek (MAC-02) se měl původně do vesmíru dostat na palubě Endeavouru, avšak nakonec byl jako hostitel zvolen raketoplán Atlantis při letu STS-79.

Na svou misi odstartoval Macek ve SPACEHABU, modulu určeného pro komerční využití stavu beztíže pro materiálový, biologický a základní výzkum, dne 16. září 1996. Přístroj je navržen pro vyhodnocování extrémně nízkých hodnot zrychlení na palubách umělých kosmických těles v podmínkách stavu beztíže. Po splnění své mise o deset dní později se Macek vrátil obohacen o data, které nasbíral za 8 dní a 8 hodin své činnosti.

V červenci 2001 se posádka Atlantisu vydala k ISS s úkolem instalovat novou výstupní komoru stanice. Misi několikrát odsunuly technické problémy s robotickou paží. Raketoplán měl původně startovat již v červnu, avšak zmíněné potíže start odložily na 12. července. I tento termín však byl ohrožen tentokrát kvůli počasí. Nepříznivé povětrnostní podmínky hrozily, že start bude muset být odložen na pátek 13. července, což NASA i dnes považuje za rizikové datum. Mise raketoplánu trvala 11 dnů a astronauti během ní třikrát vystoupili do volného kosmu.

Význam komory je nejen v možnosti přímého výstupu do kosmu z ISS, ale i v tom, že ji mohou využívat i obyvatelé ruské části stanice, jejichž kyslíkové a spojovací kabely se nehodily do amerických zásuvek na raketoplánu. Nová komora vážící přes šest tun vyhovuje americké i ruské normě. Skládá se ze dvou kabin - jedna je k převlékání do skafandrů, druhá ke snížení tlaku a výstupu do vesmírného vakua. Hodnota komory americké výroby přesahuje 164 miliónů dolarů (asi 6,5 miliardy korun).

Po Enterprise následovaly další raketoplány. Prvním byla Columbia - první raketoplán, který vzlétl na oběžnou dráhu Země. Nejstarší článek vesmírné letky byl zničen při havárii 1. února 2003. V průběhu deseti let se vesmírná flotila NASA rozšířila o další čtyři stroje: Challenger, sestrojen 1982, avšak o čtyři roky později zničen při tragické havárii, Discovery, sestrojen 1983, Atlantis, sestrojen 1985, Endeavour, sestrojen 1991 jako náhrada za Challenger.