Díru v zemi nechtěli, a tak modelář vytvořil unikátní maketu nadzemní části poslední černouhelné šachty v Česku

„Nejdříve jsem chtěl udělat díru v zemi. To ale neprošlo,“ směje se Maška a dodává: „Takže jsem udělal to, co je nahoře.“

Autor modelu přiznává, že práce byla relativně jednoduchá, protože měl dostatek leteckých fotek, 3D snímků, map či plánků, díky kterým znal všechny rozměry i půdorysy budov. „Takže to bylo potřeba jen správně zachytit, rozmalovat a slepit,“ objasňuje muž, jenž se modelům coby koníčku věnuje od devíti let.

Aby mohl Maška začít tvořit, musel si rozměry všech objektů přepočítat na měřítko 1:400. To mu zabralo asi 12 hodin. „Dělám všechno doma v kuchyni, takže jsem to měl rozdělané několik dní za sebou,“ prozrazuje s tím, že se snažil, aby vše odpovídalo skutečnosti, třeba i výška oken od země.

Samotný model má rozměry 85 x 65 centimetrů a obsahuje zhruba 200 objektů. „Jednotlivé budovy se skládají z různých kousků, takže je to přes dvě stě budov a asi padesát, sedmdesát možná i sto různých mikro detailů, které model dovytváří,“ popisuje Maška.

Do makety neopomněl zanést nejen koleje nebo potrubí, jež se areálem šachty vine, ale ani mozaiku nazvanou Horník a děvče od Vladimíra Neuwirta. Ta zdobí zeď budovy u vstupu do areálu dolu. „Nápis na střeše nad ní už tam ale chybí. Můžu jej ale doplnit,“ nabízí.

Na otázku, co mu dalo nejvíce zabrat modelář odpovídá, že asi úplný konec. „To znamená abych to všechno dostal na tu plochu,“ vysvětluje a dodává, že nejvíce času mu zabralo malování. „To bylo sto třicet hodin, dalších devadesát hodin bylo samotné lepení včetně detailů,“ vypočítává.

Při výrobě modelu použil modelář papír s dvěma rozdílnými gramážemi. „Na budovy byla gramáž dvě stě padesát gramů, menší detaily jsem dělal z papíru o váze sto čtyřicet gramů,“ poznamenává a dodává, že jednotlivé objekty tiskl v tiskárně. Pak každý kus pomocí barvy a štětce patinoval, a nakonec vše přestříkal lakem, aby maketa tolik netrpěla.

„Papírový model je sám o sobě vždy unikátní. V tom se odlišuje od 3D tisku. Ten jsem nepoužil, je to čistě namalovaný papír, ruční práce,“ poukazuje Maška, který takto velkou architekturu přenesl do modelu poprvé v životě. Dosud byl jeho největší prací model pražské usedlosti Cibulka, kde vzniká hospic pro dětskou paliativní péči. Byl však v měřítku 1:150.

Důvodem, proč chtěla OKD model vytvořit je fakt, že těžba černého uhlí na Karvinsku končí. Právě Důl ČSM je poslední, a i on zkraje příštího roku s dobýváním tzv. černého zlata skončí. „Chtěli jsme zachytit podobu dolu ještě v době, kdy v něm probíhá veškerá činnost, než zahájíme jeho technickou likvidaci a úpravy povrchu kvůli dalšímu podnikání,“ objasňuje generální ředitel OKD Roman Sikora.

V současnosti je maketa umístěna ve vestibulu budovy, přes niž horníci na Dolu ČSM vstupují na šachtu. Až bude důl zlikvidován, plánuje OKD, že jej bude miniatura doprovázet i do nových prostor. „Pro fanoušky hornictví máme v plánu vyrobit skládačku těžní věže Dolu ČSM, kterou si budou moci sami postavit,“ uzavírá Sikora.