Článek
Každý máme svoje hříchy z mládí. Většině z nás však osud přeje a naše temná tajemství zůstávají navěky pohřbena v hlubinách času. Tak například já tu helmu s rohy a kožené nátepníčky spálil už dávno a František tvrdí, že negativy nikdy nedá z ruky, pokud to pro něj nebude extrémně finančně výhodné.
K nešťastné Ester Ládové, "ženě číslo 3" ze soutěže Miliónový pár, byl však osud nemilosrdný, ne jako ke mně, protože ty fotky s vozíkem a trumpetkou nikdy nikdo neuvidí, zato ty její s kulmou v klíně, cheche, obletěly celý internet...
Ach ne!!! Eh... rozumějte... byli jsme tehdy mladí, žili jsme v Německu a potřebovali jsme na vlak... stalo se to jen jednou jedinkrát a já si od té doby nikdy nesundal ani nátělník, tak se stydím...
Bože... já... věřil, že se to nenajde... To jsem byl tehdy ještě malý a neměl z toho rozum... Dejte mi chvilku... Odpusťte mi, prosím!
A odpusťte mi účast na análním skupinovém sexu se sto padesáti účastníky!
Neměli bychom zapomínat, že hříchy mládí se mění. Byly třeba časy, kdy pro ženu bylo hříchem mládí rozkošné děťátko kdesi na venkově. Jak se dozvídáme z dobové literatury, obvykle se nalezl šlechetný průmyslník, jenž se hříšnice ujal a její robátko vychoval coby vlastní. I v naší době dojdou hříchy mládí odpuštění, jsou trochu jiné než kdysi... ale co - kdo z nás si jednou někam nestrčil kulmu, ať hodí kamenem. Jak jsme se dozvěděli od Radka Johna, Ester bylo včera odpuštěno: jak jejím milým Tomášem, tak námi, televizními diváky.
Člověk se sice neubrání otázce, co přesně bychom měli Ester odpouštět (pokud se neubráníte otázce "O čem se tu sakra celou dobu mluví?", použijte vyhledávač, pokud nic nevidíte, vypněte si "safe search" a pokuste se nestáhnout si něco s příponou .exe), ale každý z nás odpouští rád a v tomto případě je to vskutku snadné. Kulma nic necítí a věta "byl/a jsem mladý/á a neměl/a jsem peníze/rozum" na odpuštění devětadevadesáti procent hříchů dokonale funguje.
Devětadevadesáti procent, Adolfe. (mimochodem - ti z vás, kdo kliknou na obrázek, si budou moci koupit pěkné tričko. Ale bojím se, že kdyby u mně doma našli podložku pod myš s motivem smrtícího plynu Zyklon B, asi by mi to ani Radek John neodpustil). Přesto je případ mladistvých hříchů Ester Ládové poučnější, než ty jiné. Dokazuje totiž, jak se posunuje hranice vkusu a tolerance nás, diváků světa a komerčních televizí. Co bývalo včera hříchem mládí, je dnes už naprosto normální. Vzpomínám si, jak měl Bill Clinton během své kandidatury na prezidenta velké problémy proto, že v mládí kouřil marihuanu a kdyby včas neřekl, že byl mladý, neměl rozum a nešlukoval, lidé by mu to asi neodpustili. Myslím, že letos by Georgi W. Bushovi ve znovuzvolení nepřekáželo ani kdyby se ukázalo, že byl před invazí do Iráku zhulený jak dělo... ba co víc, jsem si tím jistý, protože agentura Associated Press za použití stroje času předevčírem vydala informaci o Bushově znovuzvolení americkým prezidentem ...
... z čehož se teď snaží vyvléci (byla tehdy mladá a potřebovala peníze), ale účelu bylo zjevně dosaženo. Pro nás z toho plyne poučení, jak důležité je sledovat "hříchy mládí". Už dnes se z nich totiž můžeme dozvědět, co budeme zítra muset dělat všichni. Což je dobrá zpráva pro výrobce kadeřnických pomůcek, ale špatná pro vás... mladé. Pokud chcete, abychom vám zítra odpouštěli, musíte páchat hříchy mládí dnes. To není snadné, protože snad už všechno tu bylo, jeden by řekl, že pěkným zítřejším hříchem by mohlo být gay-porno, ale to dělal už Alf v 80. letech...
Navíc se vám může stát, že šlápnete vedle jako John Kerry v televizní debatě a překročíte hranici odpustitelnosti. Zapomenete na Polsko, a už se to s vámi vleče, Poláci nezapomenou na vás.
... a nakonec vás možná zavřou do blázince. Hříchy je třeba volit obezřetně a s jistou mírou jasnozřivosti. Já například hodně zvažoval možnost zúčastnit se pokusu o překonání světového rekordu v anální skupinové souloži, za pár let, až budu kandidovat do Parlamentu, tenhle hřích jako když najdu ("Byl jsem tehdy mladý a bylo nás tam sto padesát..."), ale pak jsem si to rozmyslel, už vlastně ani nevím proč...
... ale organizace té akce je mi sympatická. Když si pročtete pravidla (doporučuji spíš hlavně těm, kdo se vyznají v pornoslangu, jinak byste si museli lámat hlavu nad tím, co například znamená "anální šlehačkový koláč"), zjistíte, že přihlášení novináři "nemusí předložit test na HIV, pokud nehodlají sami participovat", což je vskutku příklad kvalitní péče o zástupce tisku. Když si představím, jak by vyváděli třeba rozhodčí na Olympiádě, kdyby si tam novináři šli s Železným zaházet oštěpem, musím uznale pokývat hlavou.
Vlastně vím, proč se té anální akce nezúčastním. Mám totiž dojem, že se brzy karta obrátí a tím nejpoutavějším hříchem bude nevinnost. Možná přijde doba, kdy nás v televizi bude šokovat někdo, kdo ani jednou v životě nesouložil s opicí. Nevsadil bych si na to, ale rozhodně je to zajímavá myšlenka. Ale spíš ne.
Tak třeba tyhle comicsy byly před šedesáti lety skandální. Za šedesát se budeme probírat zažloutlými stránkami příběhu Ester Ládové...
(klikni pro odhalení)
...a smát se tomu, že někomu tehdy mohly tak nevinné věci připadat šokantní. A tak dál pročesávejme internet a prohlížejme skandální fotografie, určitě se zas najde někdo, komu je budeme moci velkoryse odpustit.
Hezký den.
P. S.
Pořád mi vrtá hlavou, jestli na téhle fotce není někdo známý, mám dojem, že nějaký politik nebo moderátor...
P. S. P. S.: PANIKA!!!
Zajímavá úchylka - nafukovací fetiš. Moment, toho chlapa znám! Jen si teď nemůžu...
P. S. P. S. P. S.: Máme to?
Asi ne... má moc malou hlavu. No nic. Stejně jsem tenhle Baldachýn napsal jen proto, že jsem mladý a potřebuju peníze. Takže nazdar!