Hlavní obsah

Vlastní rodiče je nikdy nechválí, ti virtuální ano

Pochvala od blízkého člena rodiny někdy vydá za tisíc jiných uznání. Ne každý ale chválit umí, nebo ani nechce. Lidé, kterým právě taková pochvala chybí, se pak místo živých příbuzných obracejí na ty virtuální. Mezi mladými lidmi v Číně je tento trend velmi výrazný.

Foto: Shutterstock

Rodičovská podpora je mnohdy ta nejdůležitější. Ne každému se jí ale dostane (ilustrační foto).

Článek

Vincent Zhang během oběda vytáhne telefon a rodičům na obrazovce začne vyprávět, jak se má a co dělal. Pár středního věku se na něj z obrazovky usmívá a nabádá ho, aby se nepřetěžoval. „Víme, že toho máš v poslední době hodně.“ Celá situace by nebyla ničím výjimečná, kdyby na obrazovce byli jeho skuteční rodiče – jenže nejsou.

Virtuální rodiče se dvěma miliony sledujících na síti Douyin – čínské verzi TikToku – jsou dílem specializovaných autorů, mezi něž patří Pan Huqian a jeho žena Zhang Xiuping.

Jejich videa nabízející mladým potřebnou rodičovskou lásku, podporu a každodenní péči vznikají jako odezva na přísnou a mnohdy velmi kritickou výchovu v tradičních čínských rodinách.

Vloger Pan sám moc dobře ví, jaké to je, když se o něj rodiče příliš nezajímají. Ve 14 letech odešel z domova, aby se stal živitelem rodiny poté, co jeho matka ochrnula.

„Odešel jsem z domova na dlouhých 33 let a rodiče mi během té doby nikdy neřekli ani jedno slovo uznání,“ cituje jeho slova BBC. Moc dobře tak chápe, jak na mladé lidi dopadá podobný tlak na to být úspěšný a zároveň splnit očekávání rodiny.

Popularita jeho příspěvků, stejně jako dalších tvůrců, se ho tak přímo dotýká. Že rozjeli dobrou věc, ukazují i mnohé komentáře. „Moji rodiče mi nikdy neříkají, abych na sebe příliš netlačil, nebo že jsem dobrý,“ uvedl v jednom z příspěvků zmíněný 33letý Vincent. „Virtuální rodiče se mě naopak vždy zeptají, jak se mám a zda jsem šťastný.“

Jak k tomu doplnil, každotýdenní hovory se svými skutečnými rodiči považuje za velmi stresující. Často kritizují volbu jeho povolání coby webového vývojáře, stejně tak na něj stále naléhají, aby domů přivedl nějakou přítelkyni. „Od chvíle, kdy telefonát začne, jsou všechny mé volby špatné a je třeba je napravit,“ dodal.

Podpora dcery, která není jejich

Videa jsou vždy různě personalizovaná. V jednom z nich například podporují svou dceru, video je točené jakoby z jejího pohledu, aby na sebe dávala pozor. „Kdyby ti někdo ubližoval, musíš to mámě a tátovi říct. Nehledě na to, jak budeš daleko, přijedeme pro tebe.“

Nic z toho opět není reálné, jejich skutečná dcera žije nedaleko od nich ve stejném městě. Právě ona byla jako první podporovatelkou toho, aby s krátkými videi začali. Ta, pro kterou je video točené, si ale může alespoň na chvíli jako jejich dcera, kterou bezmezně podporují, připadat.

Generace Vincenta a jemu podobných sice vyrůstala v době hospodářského boomu, jenže zejména po pandemii začala čínská ekonomika stagnovat, což má za následek kromě jiného i míru nezaměstnanosti mezi mladými kolem 15 procent. Vláda sice tento trend bagatelizuje, ale ve skutečnosti je pro ni velmi znepokojující.

Stále více mladých lidí se tak cítí pod tlakem nejen kvůli samotné práci, ale i nátlakem rodičů a prarodičů, kteří sami v době svého mládí často zažívali krize. Celá situace s rodinnými vztahy došla až tak daleko, že některá čínská média veřejně apelují na mladé, aby byli na své rodiče milejší. Jak se ale ukazuje, má to ve velké míře spíše opačný účinek. Klasická až zbožná oddanost k rodičům se vytrácí, mladí chtějí žít i řešit své krize po svém.

Související témata:

Výběr článků

Načítám