Neviditelné stíhačky mají problém. Starlink otevírá novou cestu k jejich odhalení

Velkou pozornost na síti X vzbudily simulace fyzika vystupujícího pod účtem A Weird Physicist. Na jedné z nich ukázal, jak by při radarovém pozorování v pásmu Ka na frekvenci 35 GHz mohly vypadat americké letouny F-15 a stealth F-117. V další simulaci porovnal ještě širší škálu strojů, mezi nimi Su-34, F-15, F-117, Su-25, F-16, vrtulník Ka-52 nebo drony Shahed.

Obrázky rozvířily debatu o tom, zda se éra letounů skrývajících se před radary neblíží ke konci.

Realita je však složitější. Nejde o skutečné radarové snímky pořízené satelity SpaceX, ale o počítačové simulace. Ani použitých 35 GHz není veřejně potvrzeným parametrem některého ze systémů SpaceX.

Myšlenka využít Starlink při hledání letadel přesto není pouhou internetovou fantazií. Satelity vysílají směrem k Zemi rádiové signály, které lze využít také jako zdroj pro pasivní radar. Pozemní přijímač tak nemusí vysílat vlastní radarový impuls, ale sleduje změny již existujícího signálu.

Takovým využitím Starlinku se zabývají i odborné studie. Jedna z nich, publikovaná letos v časopise Telecom, představila koncept pasivního radaru využívajícího vysílání družic Starlink jako takzvaný „signál příležitosti“. Jeho proveditelnost autoři zatím ověřovali pomocí počítačových simulací.

Praktický experiment provedli podle serveru South China Morning Post také čínští výzkumníci. Místo stealth stíhačky ale použili běžný dron DJI Phantom 4 Pro. Družice Starlink posloužila jako nekolaborující zdroj signálu a pozemní přijímač sledoval jeho změny způsobené pohybujícím se dronem. Šlo o princip pasivního forward-scatter radaru. Jde o radar, který sám nic nevysílá a využívá cizí rádiový signál.

Pokus ukázal, že signál Starlinku lze k detekci objektu využít. Rozhodně ale nedokazuje, že je tímto způsobem možné spolehlivě sledovat například F-35. Zjistit přítomnost objektu navíc není totéž jako určit jeho přesnou polohu, nepřetržitě jej sledovat a získat data dostatečně přesná třeba pro navedení zbraně.

Ještě zajímavější je vojenský Starshield. Přestože vychází z technologií Starlinku, jde o odlišný systém určený pro vládní zákazníky a oblast národní bezpečnosti. SpaceX uvádí, že jeho družice mohou nést senzorové vybavení například pro pozorování Země.

Právě Starshield zmiňuje také autor nynějších simulací. Podle něj by rozsáhlá konstelace družic na nízké oběžné dráze vybavených radarem se syntetickou aperturou (SAR) a infračervenými senzory mohla sledovat a klasifikovat létající objekty.

SpaceX nicméně veřejně neuvádí, že Starshield dokáže vyhledávat stealth letouny. Nepotvrdila ani konkrétní podobu senzorů, o kterých autor simulace hovoří.

Že Starshield není jen další internetovou službou, ukázala už v roce 2024 agentura Reuters. S odvoláním na pět zdrojů informovala, že SpaceX buduje pro americký Národní úřad pro průzkum (NRO) síť stovek špionážních družic.

Zakázka v hodnotě 1,8 miliardy dolarů (asi 39,3 miliardy korun) měla být uzavřena v roce 2021. Systém má podle zdrojů Reuters výrazně zlepšit schopnost americké vlády a armády rychle vyhledávat potenciální cíle prakticky kdekoliv na světě. Konkrétní technické schopnosti utajovaného systému zveřejněny nebyly.

Pokud se podaří technologie využívající rozsáhlé satelitní konstelace k odhalování obtížně zjistitelných letadel dotáhnout do praktického nasazení, může jít o problém pro řadu armád.

Technologii stealth využívají americké F-22 a F-35, čínské J-20 nebo ruské Su-57. F-35 si vedle Spojených států vybralo dalších 19 zemí, mezi nimi Velká Británie, Německo, Polsko, Izrael, Japonsko – a také Česká republika, která má objednáno 24 strojů F-35A.

Stealth letouny nejsou doslova neviditelné. Jejich konstrukce a použité materiály mají především výrazně ztížit jejich detekci a sledování radarem.