Hlas místo telegramu. Bell před 150 lety otevřel novou éru komunikace

Bell byl fyziolog řeči, jeho matka byla neslyšící a Bell, stejně jako jeho děd a otec, učil mluvit hluchoněmé děti. Už za studií na univerzitách v Edinburghu a v Londýně se začal zabývat akustikou, aby dokázal nějak pomoci své matce.

Skotský učitel řeči Bell podal patent na vynález telefonu 14. února 1876. Toho dne byl na patentovém úřadě pátý, zatímco chicagský technik Gray pětatřicátý. Jejich vleklý soudní spor skončil vítězstvím Bella, v té době již hodně znechuceného. Každopádně patent USA číslo 174.465 na telefon, vůbec nejvýnosnější, jaký kdy byl podán, získal právě on. Přitom Elisha Gray byl profesionální technický inovátor, který si během života nechal patentovat přes 70 vynálezů. Ten největší mu ale utekl.

Gray svému soupeři nikdy neodpustil a mnoho let se snažil přesvědčit soudy, že mu Bell vynález ukradl.

Bell si později připsal na své konto další prvenství. V roce 1909 například jako první na území Kanady vzlétl ve vlastnoručně zkonstruovaném letadle, ve dvaasedmdesáti letech pak vytvořil na nedalekém jezeře rychlostní rekord motorových člunů.

Bell přitom fyziku nikdy nestudoval. Zakladatel americké firmy Bell Telephone dosáhl úspěchu díky příslovečné skotské houževnatosti. Narozený v Edinburghu 3. března 1847 jako Alexander Bell později přijal jméno Graham po rodinném příteli. Jeho matka byla hluchoněmá, a Bell proto svůj život zasvětil právě takto postiženým lidem, což mu vyneslo přezdívku otec neslyšících. A protože byl povahy hloubavé, napadlo ho sestrojit nějakou elektrickou pomůcku, která by konverzaci s nimi usnadňovala.

S asistentem Thomasem Watsonem se mu v červnu 1875 podařilo přenášet zvukem vyvolané elektrické signály po drátech mezi dvěma přístroji - sluchátkem a mluvítkem. Počátkem roku 1876 vyslal z přízemí na půdu svého domu Watsonovi proslulou větu: „Pane Watsone, prosím, přijďte sem, potřebuji vás tady.“ Zprvu zřejmě ani netušil, co se mu povedlo, ale za okamžik se po schodech přiřítil rozjásaný asistent. Revoluční vynález byl na světě. Bell získal svůj patent na telefon v březnu 1876.

První dálkový oboustranný rozhovor na světě uskutečnil Bell s Watsonem v říjnu 1876. Hovor proběhl mezi americkými městy Boston a Cambridge, na vzdálenosti přes tři kilometry, po telegrafním drátu a oba muži spolu mluvili přibližně tři hodiny.

Bell se však začal potýkat s černou můrou všech vynálezců: se zavedením svého přístroje do praxe. Když ho nabízel americké a britské vládě, od britského poštovního úřadu se dozvěděl, že Američané snad takovou věc potřebují, ale Britové předávají zprávy pomocí malých chlapců, kteří přenášejí listiny mezi adresáty.

„Utrpení, které musí vynálezce sklízet, neunese žádný tvor z masa a kostí,“ napsal později. Marně na světové výstavě ve Filadelfii mluvil do svého trychtýřku. Pak šel ale náhodou kolem brazilský císař a vše se rázem změnilo.

Do dvou let fungovala první telefonní centrála v New Havenu, v roce 1892 následovala její první automatizovaná sestra v La Porte v Indianě. Do techniky telefonování se od Bella osobně nechala zasvětit dokonce britská královna Viktorie.

Ve svých experimentech pokračoval i později v Bostonu za finanční podpory právníka Gardinera Hubbarda. Do jeho hluchoněmé dcery a své žačky Mabel se zamiloval a vzal si ji za ženu.

Bell, který později přišel i s koncepcí přenosu zvuku pomocí optických vln, vynalezl mikrofon a zkonstruoval gramofon, zemřel 1. srpna 1922.