Mortal Shell II je krvavým opusem, který nadchne fandy darksoulsovek

Jedničku jsem dohrál s chutí, ale nenechala ve mně žádný hlubší dojem. Naopak dvojka už od prvních okamžiků klade důraz na atmosféru, vyprávění a emoce.

Příběh sice není nic, co by vám změnilo život a trumflo největší titány žánru, ale směle se může měřit s řadou známějších titulů. Daří se v hráčích probudit zájem o svět, o postavy a jejich příběhy. A to natolik, že po dohrání budete chtít prohledat všechna zákoutí a odhalit i to poslední tajemství. Budování atmosféry jsem si užíval.

Ve zkratce budete hrát za Harbingera (Zvěstovatele), který má najít a vrátit ztracená vejce tajemné bytosti Undermether. Pochopitelně to nebude jen tak, protože všechna vejce jsou střežena děsivými monstry.

Harbinger má schopnost ovládnout těla mocných hrdinů. Můžete si to představit jako ducha, který vstoupí do bojovníka a ovládá jeho tělesnou schránku. Ostatně odtud pochází i název hry. Jakmile je bojovník zabit, duch z těla vyletí a vy můžete ještě pokračovat v boji, byť v oslabené podobě a bez původních schopností. Jakmile způsobíte na blízko dostatečné poškození libovolným nepřátelům, můžete se znovu vtělit do lidské schránky. Je to takový jeden pokus záchrany.

Bojovníků, do kterých lze vstoupit, je celkem 8. Ale nejdříve musíte najít jejich těla rozesetá po celém světě. Postupně schránky můžete vylepšovat, střídat a odhalovat smutné osudy jednotlivých hrdinů. Každý má své unikátní schopnosti a přístup k boji. Při levelování vás nečeká žádné složité rozdělování bodů. Prostě zvýšíte level a automaticky se vám zvednou nějaké parametry. Jednoduché, efektivní.

Stejným způsobem se dá získat i 8 zbraní na blízko a 8 na dálku. Zároveň své postavy můžete vybavovat i speciálními předměty, které upravují vaše dovednosti, násobí sílu, přidávají do zbraní oheň, jedy či blesky nebo mění způsob útoku. Celkově je hraní si se všemi parametry takovou příjemnou taktickou šachovou partií. Hra vás trochu tlačí i do zkoušení nových věcí, abyste získali materiál potřebný k vylepšování zbraní. A to je sympatická snaha.

Možná se to nemusí zdát jako velký počet zbraní a postav, ale je to hodně široká paleta. Já vyzkoušel všechny kombinace a stejně mi nakonec nejvíc učarovala neohrožená bojovnice Proxima a její bleskové útoky. K tomu dýka se sekerou a kuše. A většinu hry jsem proběhl bez potřeby něco měnit, přesto byl boj stále zábavný a svěží. Pochopitelně souboje nelze srovnávat s letošním králem, kterým je Nioh 3, ale v rámci darksoulsovek to funguje více než dobře.

Hodně diskutovaným prvkem je absence staminy. Ale upřímně řečeno, zase tolik to při hraní nepoznáte. Stejně budete počítat zasazené údery, časovat kryt, uskakovat, kombinovat to se speciály vaší postavy a vše opakovat. Každá akce má svůj časový rámec, ve kterém musíte reagovat, takže neomezeně staminy roli tolik nehraje. Při špatném vykrývání úderů se vám totiž plní jiný měřák, který vás po naplnění ochromí.

Absenci staminy jsem nejvíce využíval u úderu z rozběhu, kterým jsem nepřátele zasypával při každé vhodné příležitosti. Ostatně naskočený útok byl spolehlivou technikou už v jedničce. Takže zajímavá změna, ale žádná extrémní revoluce.

Po vzoru dalších her čerpá inspiraci z veleúspěšného Elden Ringu, co se týče přístupu k mapě a otevřenému světu. Můžete se vydat libovolným směrem a pouštět se do bitev v pořadí, jaké uznáte za vhodné vy. Světy jsou pestré a všechny lokace baví. Byť to vizuálně nejsou takové orgie, jako nabízel třeba právě zmíněný Elden Ring, ale i tak mě celý svět bavil a lákal k prozkoumávání každého koutku. Hra vás totiž neustále zásobuje novými nápady, prostředími a výzvami.

Číhají na vás i desítky dungeonů, ve kterých jsou kromě nepřátel a odměn i nesčetné pasti a jednoduché logické hádanky. Sem tam musíte do něčeho bouchnout, posunout kámen na tlačítko, odhalit falešnou zeď nebo rozhoupat zvon a vykouzlit chybějící cestu.

Na začátku může mapa vypadat hodně rozlehle a chaoticky s checkpointy daleko od sebe, ale vše se postupně propojí a hezky navazuje. Design mapy mě ve finále hodně bavil.

Obtížnost není nijak závratná a většinu bossů zvládnete dokonce napoprvé. Jsou hezky pestří a vizuálně dramatičtí, ale není takový problém odhalit jejich vzory chování a slabiny.