Umělá inteligence může pomoct ptákům objevit ztracené melodie

V 60. letech minulého století strnadci v parcích Buenos Aires zpívali melodii, která později téměř vymizela. Výzkumníci vytvořili její počítačovou reprodukci podle dobových ručně kreslených záznamů. Méně než tři měsíce poté začali místní ptáci část melodie napodobovat.

Vědci doufají, že by podobný postup se syntetickými nahrávkami mohl pomoci také druhům, jejichž populace se výrazně zmenšily. U některých druhů totiž již nežijí jedinci, od kterých by se mláďata mohla zpěv učit.

Ptačí zpěv neslouží jen ke komunikaci, ale také k obraně teritoria a hledání partnera. Samci, jejichž zpěv dosahuje vyšších kvalit, mohou mít při námluvách výhodu. Za dobrý výkon se obecně považuje složitá píseň, kterou samec přednese konzistentně a kvalitně. Podle odborníků tak ukáže, že je fyzicky v dobré kondici.

Pokud se populace zmenšuje, mají mladí ptáci méně příležitostí se učit od dospělých jedinců. Mohou pak zpívat neobvykle nebo přebírat melodie jiných druhů, uvedl deník The Guardian.

Na světě žije přibližně 10 000 druhů ptáků a asi 4000 z nich patří mezi pěvce. Jejich zpěv se často předává učením a jednotlivé populace si vytvářejí vlastní místní varianty a dialekty. Ty mohou hrát při výběru partnera důležitou roli.

Výzkum strnadů cvrčivých, které ochránci přírody přemístili z anglického Devonu do Cornwallu, ukázal, že jejich zpěv se může postupně obnovit. Zpočátku ptáci vydávali pomalé, pisklavé a méně rozmanité zvuky než původní populace. Po osmi letech se však jejich zpěv vrátil k běžné podobě. Některá mláďata přitom poslouchala nahrávky zpěvu svého druhu, jiná nikoli.

Další příklad pochází z Austrálie, kde vědci pomáhali kriticky ohroženým medosavkám žlutočerným. Jejich volně žijící populace klesla přibližně na 250 jedinců. Ptáci odchovaní v zoologických zahradách se naučili přirozený zpěv díky kontaktu se dvěma samci narozenými ve volné přírodě. Samci, kteří si původní zpěv osvojili, jej pak předávali další generaci.

Podle odborníků nemusí samotné přehrávání melodií vždy stačit. Některé druhy potřebují při učení také vzájemnou interakci. Přesun divokých ptáků do zajetí kvůli výuce mláďat však může zvířatům způsobovat stres a zvyšovat riziko přenosu nemocí. Umělá inteligence by v budoucnu mohla nabídnout alternativní způsob, jak mladé ptáky učit zpěvu bez nutnosti takového kontaktu.

Výzkumníci zároveň zdůrazňují význam systematického zaznamenávání ptačího zpěvu. Nahrávky pořizované vědci i pozorovateli přírody mohou uchovat informace o místních dialektech, které by jinak s úbytkem ptačích populací nenávratně zmizely.