Článek
Všichni o AI slyšeli, mluví o ní, ale málokdo dokáže říct, co to vlastně je.
Já ji vnímám jako zrcadlo, které nás odráží, dokáže simulovat naše myšlení a chování. Odráží znalosti, které jsme jako lidstvo naakumulovali – v různých online knihovnách nebo vědeckých časopisech, zároveň zrcadlí naše chování na sociálních sítích a internetu.
Není to ale jen ohromná knihovna, je to něco, co programátoři a trenéři AI trochu upravují, aby se chovalo třeba etičtěji. Je to zrcadlo, které s námi dokáže komunikovat, analyzovat situace a přemýšlet nad nimi. Což je výrazný posun oproti internetu, který je právě jako ohromná knihovna. AI je něco jako náš osobní stážista, který umí najít, cokoli chceme, ale zároveň přemýšlí nad texty, vytváří vlastní analýzy a kreativní spojení.
S rychlým vývojem AI se vytrácí opatrnost, testovací procesy, než se spustí nové verze. Dá se to vůbec kontrolovat?
Běh za vývojem stále lepších AI systémů je extrémně rychlý. Někteří před tím varují, protože firmy mají za cíl nabídnout co nejlepší systém a už není čas přemýšlet nad dopady na lidi a společnost. Je to vlak, který se řítí hodně rychle a akceleruje, a přitom se ptáme, kam vede, máme z něj vyskočit, máme ho zastavit? Jak na naše zdraví, vztahy a další chování bude působit rychlost, kterou jsme ještě nezažili?
Jedná se o zdroj moci, když dokážete podobný systém vyvíjet. Otázka je, nakolik nás to skutečně zrcadlí – koho a čí zájmy.
Už před pár lety byly hlasy, že se nebude vyvíjet dál, že má svá omezení. Zatím jsme na ně ale nenarazili. AI systémy se vyvíjejí dál a dál, jsme už tak v oblasti, kdy se nejnovější modely stávají mocenským bojem.
Je to zásadní nová technologie, která mění fungování světa, jak fungujeme my, která už tu bude s námi.
Myslíte si, že jednou vývoj skončí? Že už nebude možnost jít dál?
Je možné, že se nebude moci vyvíjet dál z hlediska technologického vývoje. Ale neví se to jistě. Někteří jsou názoru, že to jednou bude muset být napojeno na organickou tkáň. Otázkou nejbližších let je milník, nad kterým se hodně diskutuje, jestli se dokáže dosáhnout obecné umělé inteligence – která dokáže zcela simulovat a zrcadlit schopnosti, jak přemýšlíme, uvažujeme.
Zda dokážeme vyvinout systém, který nahradí všechny schopnosti lidského myšlení a bude schopen se v této oblasti vyvíjet sám dál. Zatím ale nemá vlastní vůli, jde tak o oblast spekulací.
Mám vlastní úsměvnou teorii. Jak nás bude umělá inteligence znát víc a víc, tak zjistí, že jsme normální lidi, kteří chtějí klid, rodinu a dobré vztahy. Nebude mít potřebu nás zničit, nepůjde proti lidskosti. A pokud se rozhodne někoho eliminovat, tak by to mohli být ti, kteří se chovají vůči ostatním nelidsky. Jsou to všechno ale hypotetické úvahy.
Největší nebezpečí pro nás je, že budeme pohodlní. Nebudeme mít potřebu přemýšlet, tím budeme snáz podléhat podvodům.
Když vezmeme přímý vliv na lidi, i přes nepříjemné dopady nemáme sebereflexi, bezmezně umělé inteligenci věříme. Čím to je?
V této době je pořád příliš brzy hodnotit jasné dopady na lidi. Studie už teď ale naznačují, že ve chvíli, kdy spoléháme na umělou inteligenci ve všem po delší dobu, naše schopnost kritického myšlení a rozvoj naší vlastní přirozené inteligence se zhoršuje.
Je to jako se vším jiným - když člověk třeba nepoužívá svaly, tak ochabnou a nebudou tak silné.
Obecně největší nebezpečí pro nás je, že budeme pohodlní anebo líní. Nebudeme mít potřebu přemýšlet, tím budeme snáz podléhat podvodům.
Zároveň nás AI odhaluje v naší nahotě – očekáváme, že za nás hodně věcí vyřeší. Mladí hledají svou identitu a smysl právě u umělé inteligence, chtějí vědět, co je dobře a co špatně. Když člověk o dobru i zlu nechce rozhodovat, nevytváří si vlastní příběh. Takový člověk bude víc v područí umělé inteligence.
Stejně tak si ale myslím, že AI nám dává možnost se zamyslet sami nad sebou, čím chceme být, kam chceme dojít. Ale dojít k tomu sami, zjistit, čím jsme výjimeční. Je to příležitost najít svoji identitu.