Tři Králové pomáhali i Moskvě. Edvard Beneš to Britům tajil

Právě tato skupina představovala pro nacisty v protektorátu jednoho z nejnebezpečnějších protivníků, kterého se dlouho marně snažili zlikvidovat. Její členové přitom sami museli balancovat na úzké hraně spolupráce jak s Brity, tak – pro leckoho dnes překvapivě – také se Sověty.

Zmiňovanou odbojovou skupinu tvořili kromě Balabána ještě podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek. Třemi králi se však tato trojice sama neoznačovala a nešlo ani o její krycí jméno v komunikaci s československým exilem v Londýně či s britskou zpravodajskou službou. Toto pojmenování v té době používali pouze nacisté. „Skupina sama se neoznačovala žádným specifickým názvem. Exil znal totožnost jejích členů a v korespondenci s nimi používal jen jejich smluvená krycí jména, která se v čase několikrát změnila,“ upozornil historik Karel Straka, který o Třech králích napsal novou knihu. Má název Tři králové v průsečíku československé a britské válečné strategie (1939–1942) a vyjde na konci roku.

Balabán byl hlavním organizátorem skupiny, vynikal komunikačním talentem. Mašín měl na starost sabotáže, shromažďoval výbušniny a zbraně. Nejmladší z trojice, Morávek, zajišťoval kromě akcí v terénu také kurýrní spojení i udržování rádiového provozu s Londýnem.

Všichni tři se do odboje zapojili bezprostředně po začátku okupace českých zemí v březnu 1939. Balabán a Mašín nejprve veleli plukům vojenské odbojové organizace Obrana národa. Spolu s dalšími připravovali podmínky pro vypuknutí budoucího celonárodního povstání, budovali tajná skladiště zbraní, pomáhali s ukrýváním spolubojovníků nebo s jejich útěkem do exilu. Morávek se nejprve pokusil o přechod hranice do Polska. Avšak neuspěl a vrátil se do rodného Kolína, kde se rovněž zapojil do aktivit Obrany národa. Během podzimu 1939 začal úzce spolupracovat s Balabánem a Mašínem, kteří se jako podplukovníci dělostřelectva znali již z minulosti.

Rozsáhlé německé razie způsobily na přelomu let 1939 a 1940 Obraně národa velké ztráty, a to zvláště v nejvyšších velitelských strukturách. „Balabán patřil k mužům, kteří měli ztracené druhy zastoupit. Spolu s Mašínem a Morávkem dodávali čs. exilu v Londýně a přes něj Britům a do jara 1940 i Francouzům informace o vojenské situaci a zbrojním průmyslu v protektorátu, ale také zprávy o hospodářské situaci a náladách obyvatelstva. Zprvu tyto zprávy putovaly za hranice protektorátu prostřednictvím kurýrů. Od jara 1940 fungovalo trvalé rádiové spojení,“ uvedl pro Právo historik Straka.

V současnosti jsou členové skupiny známí především díky spektakulárním bombovým útokům a provokacím vůči vysoce postaveným příslušníkům gestapa. Mašín dokonce organizoval spolu se svým švagrem Ctiborem Novákem bombové útoky přímo v srdci Třetí říše – v Berlíně. První nálož explodovala 16. září 1939 před budovou policejního ředitelství, druhá před sídlem Říšského ministerstva letectví. Nezpůsobily sice vážné materiální škody, avšak mezi představitele Třetí říše vnesly pochybnosti, nakolik je tamní bezpečnostní aparát schopný podobným akcím předcházet.

Do historie se ale mohla zapsat především akce z prosince 1940. Tři králové tehdy nechali umístit časovanou bombu k jednomu z nástupišť Anhaltského nádraží v Berlíně, kam měl v přesně daný čas přijet vlak s říšským vůdcem SS Heinrichem Himmlerem. Časovaná bomba sice podle plánu explodovala, ale atentát přesto nevyšel – vlak s Himmlerem měl zpoždění a v době výbuchu na nádraží ještě nedorazil.

„Tyto bombové útoky nebyly jedinými incidenty svého druhu v Berlíně. Několik dalších podniklo německé antifašistické podzemí. Ony zmíněné mimořádné události ze září 1939 a prosince 1940 byly ale akcemi českého odboje. Do svých aktivit je nicméně ex post pozoruhodně zakomponovala britská Secret Intelligence Service, která pokládala Obranu národa a zvláště její sabotážní složku za volně přináležející součást své organizace pro vedení neregulérní války na vlastním území nepřítele,“ přiblížil historik Straka.

Tři králové vedli podle sdělení některých jejich současníků proti nacistům také osobní psychologickou válku. V ní vynikal zejména nejmladší Václav Morávek. Proslul chladnokrevnými provokacemi, kdy si například na veřejnosti nechal zapálit cigaretu přímo od kriminálního komisaře Oskara Fleischera, který po něm bezvýsledně pátral, a následně mu poslal dopis s poděkováním.

Skupina se podílela také na útocích na železniční transporty. Tři králové a jejich spolupracovníci maskovali výbušniny jako brikety či kusy uhlí, přičemž zpožděná inicializace jejich exploze minimalizovala šance na dopadení odbojářů. „V těchto akcích se nejvýrazněji angažoval Josef Mašín, k jehož týmu směřovaly přes Balkán dodávky speciálního destrukčního materiálu od britské Tajné zpravodajské služby. Zápalné a výbušné systémy se zhotovovaly jak z prostředků opatřených na území protektorátu, tak ze zahraničních dodávek,“ popsal Karel Straka. „Takto způsobili například škody na soupravách s nákladem nerostných surovin a zboží, které vyjely z protektorátu směrem do Itálie,“ dodal.

Do srpna 1940 se podařilo doručit do Prahy 50 kg trhavin, dalších 24 kg do Bratislavy pro sabotáže na dunajské lodní dopravě a 500 kg bylo zatím připraveno k distribuci v Jugoslávii. „Do podzimu téhož roku se do protektorátu dostalo přes Balkán 3462 balení trhavin, rozbušek a dalších komponentů pro sestavování náloží a 90 časovacích tužek pro zpožděné zakládání požárů, iniciaci výbušnin a podobně. Shodnými kanály domácí odboj obdržel též několik rádiových stanic, vyrobených v USA,“ shrnul Straka.

Tři králové patřili také k průkopníkům spolupráce domácího odboje s čs. výsadkovými operacemi ze zahraničí. „První zmínky o eventuálních padákových shozech sabotážního materiálu do protektorátu se objevují v komunikaci mezi domovem a exilem již v červnu 1940. O rok později se Tři králové intenzivně zapojili také do domácí části příprav na přijetí prvního výsadku BENJAMINE, který náležel již k akcím v režii britského Oddělení pro zvláštní operace,“ popsal historik Straka.

Avšak zmiňované sabotáže a odvážné provokace dnes už často zastiňují hlavní přínos Tří králů – již zmiňovanou zpravodajskou činnost, v jejímž rámci tajně spolupracovali nejen s Brity, ale také s Moskvou.

Komunikace s Londýnem probíhala prostřednictvím radiostanic Sparta I a Sparta II takřka denně. Sparta, pozdější Sparta I, zahájila kontinuální provoz v březnu 1940. Sparta II zdvojila spojení o rok později. Kromě již zmíněných zpráv například o vojenských transportech či zbrojní výrobě mnohé depeše zprostředkovávaly také reakce z prostředí kolem státního prezidenta Emila Háchy a ministerského předsedy spolupracujícího s odbojem Aloise Eliáše na vzkazy z exilu do okupované vlasti. „Rozsah zpráv osciloval od stručných několikavětých sdělení až po obsáhlé texty. Používal se předem smluvený šifrovací klíč,“ řekl Straka. Tři králové spolupracovali také s agentem A-54 Paulem Thümmelem, který dodával Čechoslovákům strategické informace z nitra německé vojenské zpravodajské služby Abwehr.

Se sovětskou rozvědkou začaly kontakty Tří králů v červnu 1940. „Češi tehdy prožívali těžký šok. Způsobila jej nečekaně rychlá kapitulace Francie. Šance na osvobození ze Západu tím téměř zanikly. Kolektivní naděje se upnuly na Východ. Všechny vrstvy českého národa začaly nekriticky vzhlížet k Sovětskému svazu jako k budoucímu zachránci, přestože zatím stál mimo válku,“ vysvětluje Straka příčiny, proč se český odboj odhodlal ke spolupráci se Sovětským svazem, ačkoliv Stalinova říše v té době s Německem neválčila a naopak spolu s ním přepadla v září 1939 Polsko. Sovětští zpravodajci působili v protektorátu s konspirativním krytím úředníků Generálního konzulátu SSSR v Praze.

Komunikací se Sověty byl pověřen Balabán a udržoval ji až do svého zatčení v dubnu 1941. „Do 22. června 1941 na něj navázali Václav Morávek a Josef Churavý, zástupce odbojové organizace Obrany národa v Ústředním vedení odboje domácího, což byl zastřešující orgán protinacistické rezistence v protektorátu,“ uvedl Straka.

Pro Sověty měly nejvyšší důležitost informace o německém zbrojním průmyslu v protektorátu. Především pak údaje o množství a složení vojenských transportů, které od počátku roku 1941 přejížděly přes české země k hranicím Sovětského svazu. Německo se v té době již intenzivně připravovalo na napadení Stalinovy říše, k němuž posléze došlo 22. června 1941. „Stalin ale tyto varovné zprávy pokládal za anglickou provokaci, protože byl ve svém dogmatismu přesvědčen, že Západ chce vyvolat válku mezi Německem a Sovětským svazem,“ uvedl Straka.

Předávání zpráv Moskvě probíhalo v přísném utajení i před Brity, kteří pokládali Sověty za podporovatele nacistů. „Styky českého odboje a konkrétně i Tří králů se sovětskou rezidenturou přímo řídil Edvard Beneš. Nesmírně tím riskoval ztrátu důvěry Britů. Toto riziko podstupoval proto, že kontakty se Sověty chtěl do budoucna rozšířit frontu spojenců československého odboje. Správně předpokládal, že Sovětský svaz bude ovlivňovat nejen průběh války, ale i poválečné uspořádání,“ vysvětlil Straka.

Beneš si ale zároveň dobře uvědomoval, že Moskva české zpravodajce jen využívá a recipročně v podstatě nenabízí vůbec nic. „A to ani příslib budoucí politické podpory ve prospěch obnovy Československa v předmnichovských hranicích,“ zdůraznil Straka. „Sovětská rezidentura v Praze se dokonce snažila izolovat zpravodajskou strukturu kolem Tří králů od zahraničního vedení v Londýně a ovládnout ji ve svůj výhradní prospěch,“ dodal. Trojice Balabán–Mašín–Morávek byla z tohoto přístupu značně rozčarována, ale zůstala loajální Benešovým pokynům. „Kontakty domácího odboje se sovětskou rezidenturou v protektorátu skončily dnem napadení Sovětského svazu. Nacisté synchronizovali represivní zákrok proti ní se začátkem operace Barbarossa tak, aby nedošlo k předčasnému vyzrazení, že se na východě chystá mohutný útok,“ přiblížil Straka.

Na jaře 1941 se odbojová skupina Tří králů a síť jejich spolupracovníků dostávaly pod stále silnější tlak gestapa. Přesto se Josefa Balabána podařilo gestapu dopadnout 22. dubna jen díky pomoci konfidenta. Jako druhého v pořadí Němci zatkli 13. května 1941 Josefa Mašína. Ten při razii nacistů v bytě v pražských Nuslích palbou kryl Václava Morávka a jejich nejbližšího spolupracovníka radistu Františka Peltána. Sám utrpěl zranění, byl proto nejprve vězněn v SS lazaretu v Podolí, odkud byl po pokusu o útěk převezen na Pankrác. Také on statečně čelil nejhorším výslechovým praktikám gestapa. Popraven byl na Kobyliské střelnici 30. června 1942.

Poslední zbylý „král“ Václav Morávek několikrát jen těsně unikl z německých pastí, z některých se dokázal doslova prostřílet. Osudným se mu stal 21. březen 1942, kdy v prudké přestřelce s gestapem zemřel u Prašného mostu v Praze.

Činnost Tří králů by nebyla možná bez obětavé a mimořádně riskantní pomoci mnoha dalších lidí. Ať už šlo o zmiňované Ctibora Nováka či Františka Peltána, nebo o řadu dnes již bohužel téměř zcela zapomenutých vlastenců. „V celém rozsahu jejich sítí působily vyšší desítky lidí. Šlo o celé rodiny, v některých zvláštních případech včetně dětí. Míra zasvěcení některých z těchto obětavých hrdinů do počínání Tří králů byla velmi vysoká, jiní podrobnosti neznali a ani neměli znát kvůli konspiraci,“ podotkl Straka.