Článek
Fürnberg byl válečným veteránem z první světové války, během níž přišel o obě nohy. Ani doživotní postižení nezastavilo jeho cestu do terezínského ghetta. Zatímco jeho manželka a syn se do Terezína dostali v červnu 1942, on jako invalida musel čekat, než tam postaví vlečku. S oběma se tam setkal až na konci roku.
„Terezín nebylo lehké místo na přežití, ale Fürnbergovi se díky souhře náhod podařilo přežít. Manželka Pavla byla švadlena, Leo byl švec, což byla zaměstnání důležitá pro chod Terezína. Ani to jim ale nezaručovalo, že se vyhnou transportům na východ. V nich zemřely spousty dalších příbuzných. Asi to byla spíš velká náhoda a štěstí,“ popsala Krátká.
S kufrem z Terezína dál cestovala
Fürnbergovi se po válce v roce 1945 vrátili do Pardubic. Jako velká část Židů se přejmenovali, a to na Fialovi. Jejich syn v roce 1949 emigroval do Izraele.
Kufr získala neteř Fürnbergových Helena. Angličanka, která do Čech přijela pečovat o nemocnou matku. S hnědým starým kufrem a nesmazatelným nápisem se jménem svého strýce procestovala kus světa. Navštívila s ním například Austrálii i Francii. Při poslední návštěvě Čech, která se uskutečnila v letošním roce, už zůstal v Pardubicích – místě, odkud vzešel.
„Nabídla mi ho. Že ho chce nechat v Pardubicích, aby se vrátil tam, odkud pochází. Prý se tak usnesla rodinná rada v Anglii,“ sdělila Krátká. K dárkyni se dostala, když jim otevřela židovský hřbitov a lidsky jim pomohla.
Kolik předmětů se vrátí…
Ke kufru dostala ještě čepičku, kterou Fürnberg nosil do synagogy, neboť doplňoval nezbytný počet mužů v synagoze na bohoslužby, aby mohla proběhnout.
„Říkám si, kolik takových kufrů, předmětů je. Které s lidmi vydržely celé ty roky v Terezíně a vrátily se s nimi domů. Osobně si myslím, že velmi málo. Na druhou stranu mě těší, že i dnes, tolik let po válce, se taková vzácnost objeví a vrátí se do Pardubic,“ poznamenala Krátká.
Hnědý odřený kufr vypadá mohutně, ale je lehký, s dřevěnou konstrukcí a kovovými chrániči na rozích. Jedna dřevěná stahovací páska je ulomená a chybí mu zámek. Historička ho chce nechat restaurovat, ovšem jen tak, aby byly vidět stopy jeho minulosti.
O kufru a osudu jeho majitelů vypráví Soňa Krátká žákům a studentům.
„Jsme v osobním a písemném kontaktu. Vždy, když o kufru mluvím, dám jí vědět, pošlu jí odkaz nebo fotografie, aby věděla, že je kufr v dobrých rukou,“ dodala Krátká.
Sama dárkyně kufr používala k cestování. Při své poslední cestě do Pardubic ale kufr výjimečně neletěl. Třiaosmdesátiletá dárkyně přijela s manželem autem. S kufrem v kufru.
