Před 75 lety o vítězi poprvé rozhodla fotografie

První zmínka o použití cílové fotografie se datuje na konci 19. století. Byl však použit zcela obyčejný fotoaparát. Na olympiádě bylo fotografické zařízení využito o několik let později, roku 1912 na Letních olympijských hrách ve Stockholmu.

Na závodě Hialeah Florida Race Track v roce 1936 byla nainstalována nová technologie zvaná Kirby. Původně konvenční fotoaparát upraven tak, aby dokázal zvládnout rychlé zobrazení snímků. Další novinkou tohoto sportovního zázraku bylo vyvýšení. Po umístění fotoaparátu kolmo k trati nebylo jisté, že se závodníci nebudou krýt, a tudíž nepůjde určit vítěze.

Dramatický nárůst počtu fotografií za sekundu přišel až s digitálními fotoaparáty. V polovině 20. století byly vynalezeny fotoaparáty, které zvládly 100 snímků za sekundu. Moderní digitální fotografická zařízení poberou až 1000 snímků za sekundu, což se v dnešní době, kdy atleti na 100 metrech sprintem běží bok po boku až do cíle, stává velmi užitečné.

Nejslavnější cílovou fotografií i nadále zůstává ta z roku 1956 na dostizích Hotham Handicap na okruhu v New Yorku. Na cílovou čáru doběhli současně tři koně. Na dnešní závody, kdy se běžci stále zrychlují díky aerodynamickým botám a oblečení, to ale stále nestačí. Proto si dopomáháme i jinými přístroji, jako kamerou, která při závodu jede s atlety, nebo počítačem, jenž snímá pohyb v cílové rovině. I dnes je obvyklé, že u cílové pásky se potká třeba i pět běžců.

Velkou roli hraje orientace zařízení. I nepatrná odchylka od cílové čáry může vést k nesprávným výsledkům. Řešením je také postavení dvou kamer proti sobě u cílové pásky. Toto zálohování se dá využít ale jen u některých sportů. Především to snižuje riziko, že se závodníci budou vzájemně překrývat.

Digitální fotoaparát zabírá pouze cílovou čáru. Zabírá ji na celou výšku obrazu, ale na šířku pouze jeden pixel. Proto se nám tento typ fotografií zdá jako narychlo malované obrázky závodníků. Přesto je to detailní fotografie všech závodníků vytištěna tak, že zprava doleva vidíme prvního vítěze a každý další má před sebou zobrazenou cílovou čáru.

Abyste poznali vítěze podle obličeje nebo postavy, musíte mít velkou fantazii. Čísla závodníků a jejich místo v dráze proto hraje také důležitou roli při vyhodnocování. Realitě tedy fotografie neodpovídá, odpovídá skutečnému vyhlášení výsledku závodu.

V zásadě se cílová fotografie používá ve všech sportech, ve kterých je určen jeden cíl, u něhož v závěru dochází k ručně špatně měřitelným časům a těsným rozdílům mezi závodníky. Mezi ty nejtypičtější patří atletika, plavání, jízda na kole, biatlon, veslování, ale také psí závody nebo dostihy.