Článek
„Hrdinství Marie Živné není okázalé stání na barikádě. Bylo to čisté děvce ze Svojanova, které dokázalo vzdorovat a nepodvolit se až do konce, o kterém dodnes nikdo nic neví,“ míní divadelní kritik Jiří P. Kříž, který se s ní setkal během společných aktivit ve Spolku posluchačů filozofie. Aktivně mu pomáhala třeba s organizací varhanního koncertu na brněnském Pavlově k uctění smrti Jana Palacha.
Marie Živná (druhá zprava) na hradě Svojanov v roce 1970
Marii odmalička formovalo prostředí, v němž vyrůstala. Její otec byl kastelánem na středověkém hradě, kde ho za zimních večerů sledovala, jak maloval obrazy. A právě láska k historii a výtvarnu ji vedla ke studiu dějin umění na filozofické fakultě v Brně. Zbývalo málo, aby byla promována, měla napsanou i diplomovou práci, v níž se věnovala průzkumu souboru gotických kostelů na Svojanovsku. Nakonec bylo vše jinak.
Nevěří verzi o sebevraždě
Politické a společenské uvolnění konce 60. let vystřídala normalizace. V ovzduší utahujících se šroubů našla Marie naději ve víře. Roku 1972 se stala jednou z prvních československých členek Církve sjednocení. Nově se formující hnutí, stojící mimo oficiální struktury, ihned vyvolalo reakci režimu. V Bratislavě byla zatčena skupina věřících a došlo k procesu, v němž bylo 18 mladých lidí odsouzeno za podvracení republiky k nepodmíněným trestům. Devatenáctá Marie Živná se procesu již nedožila. Co přesně se ale 11. dubna 1974 za zdmi vazební cely bratislavského Justičního paláce odehrálo, se neví. Jiří P. Kříž však nevěří, že by spáchala sebevraždu, jak zněla oficiální verze.
J. P. Kříž zavzpomínal na svojanovské radnici na spolužačku Marii Živnou.
„Nebylo to technicky možné. A odporuje to i jejímu rozpoložení. Podařilo se jí zkontaktovat s další vězenkyní, takže víme, že byla radostná. To, co jí pak ti estébáci udělali, přesáhlo představivost kohokoli z nás,“ dodal Kříž, podle jehož zjištění neexistují ani v archivech žádné písemné dokumenty o tom, co se stalo.
„Jestli jsme byli naivní, hloupí, tak to pořád nebyl důvod, aby nás zavřeli,“ připojil se tehdy rovněž odsouzený Juraj Lajda. Dodnes je v církvi činný.
Na Svojanově si připomenuli padesáté výročí úmrtí své rodačky.
„Roku 1990 jsme navštívili její rodiče na Svojanově. Pan Živný nám ukázal telegram, který přišel z Bratislavy: Vaše dcera zemřela, přijeďte si okamžitě pro věci,“ zavzpomínal dojatě Lajda, který nechce, aby se z Marie stal kult, ale zapomenout být nesmí. „Ona je vzor, hodnotový systém, charakter,“ dodal.
Na okamžiky po Mariině smrti zavzpomínal i František Beneš, který jí pomáhal s fotografováním kostelů pro diplomovou práci.
Hrob Marie Živné na hřbitově ve Svojanově
„Když přišel ten hrozný telegram, byl jsem ve fabrice. V celé dědině to byl šok. Šlo to od úst do úst: Maruška zemřela ve vězení. Jeden člověk to komentoval slovy: No co chtěla? Společnost jí dala vystudovat a ona se dala na protistátní spolky. Ve mně se začala vařit krev. Zakřičel jsem na něj: Tohle vy budete schvalovat? Za chvíli mě volal vedoucí. Ty Franto, dej si pozor na hubu. Mám na tebe udání za urážku strany. Taková to byla tehdy doba,“ řekl Beneš.
Hrad Svojanov, kde v bílém domku v popředí vyrůstala Marie Živná.