Dva nejlepší pražské bary překvapí každý po svém

Jako den a noc, takové jsou dva pražské bary, které se dokázaly vměstnat do padesátky top evropských barů, Alma Prague a Forbína. A to vlastně doslova. Alma se rozprostírá v silně industriálním prostoru, kterému nechybí denní světlo a okna. Spíše než tradiční bar připomíná trendy kodaňskou restauraci s otevřenou kuchyní.

Bar je zde tak nějak mimochodem. Kdyby náhodou. Přesto barové židle po večerech rozhodně nezejí prázdnotou. Forbína to má opačně. Za oponou na vás čeká značně intimní prostředí, snad aby se smysly mohly soustředit hlavně na koktejl, který přistane před vámi.

Forbína má prestižní adresu hned naproti Národnímu divadlu, o což opřela celý svůj koncept. Do baru se vstupuje rozhrnutím těžké opony a interiér, který čeká za ní, je old school bar v tom nejlepším slova smyslu.

Z intimního přítmí tlumeně září bar s umně nasvícenými lahvemi alkoholu. Opírat se budete o mramorovaný pult, stoličky jsou pohodlné a barmani příjemní a erudovaní. Na ty, kteří touží po větším soukromí, čekají opodál decentně osvětlené stolečky zdobené čerstvě řezanými květinami.

Barové menu je inspirované divadelním prostředím a koktejly jsou rozděleny do kategorií podle inspirace baletem, činohrou, operou a Laternou magikou. Některé jsou designované na efekt, další jemné a jiné odvážnější.

Jako příznivci Japonska a jeho chutí volíme Madame Butterfly. Koktejl je inspirován nešťastnou láskou mladičké gejši z Nagasaki, která se po válce zamilovala do amerického důstojníka Pinkertona. Přestože zplodí dítě, voják ji záhy opouští a žena se potýká s obrovským stigmatem. Když se po letech vrátí, předá mu dítě a spáchá rituální sebevraždu, seppuku, aby si zachránila čest.

Tak zní příběh, který přede mnou přistane ve formě minimalisticky zdobeného čirého koktejlu ve vysoké sklenici. Ozvláštňuje ji pouze modrý led z tzv. motýlího čaje a zelený list. Koktejl, který je vytvořen z ginu, toniku, zeleného čaje, sakurového květu a citrusu yuzu, je příjemně pitelný. Ne náhodou je jeho originální verze v rámci příběhu o mladé dívce nealkoholická.

Jedná se o jemnější variantu ginu s tonikem a mohl by se snadno stát stylovým koktejlem dámské rozlučky se svobodou na úrovni. Příjemné „babské“ pití. S příběhem koresponduje dokonale, sám o sobě je možná až příliš jemný. Barmanka se ptá na spokojenost s drinkem a aktivně nabízí, že koktejly je možné dále „vychutit“ dle přání návštěvníka. Příjemný bonus, který nevyužívám, ale je dobré vědět, že to lze.

Druhý drink doporučený obsluhou má být hvězdnou položkou menu. Koktejl Phoenix je popisován jako lehký, svěží a kouřový. Právě ona zmíněná kouřovost koktejlu dominuje, ač nikterak agresivně. Pro konzumenta, který si libuje v jemnosti, ideální volba. V porovnání s nejlepšími koktejly z barů asijské TOP 50 má však jeden problém, zaměnitelnost. Chutě nejsou tak působivé, abyste se za týden probudili ve tři ráno s myšlenkou, že byste si chtěli dát další Phoenix. Jednoduše ne.

Forbína je ale každopádně místem, které by si člověk velmi snadno oblíbil. Hlavní devizou je krásný prostor a atmosféra. Skvěle se hodí na rande, ideálně to třetí nebo další.

Do Almy je to od Národního divadla jen pár minut pěšky. Na první pohled je zjevné, že tady funguje zcela opačný koncept. Velký otevřený industriální prostor je restaurací, kavárnou, vinárnou a barem v jednom. Je tu spousta světla a neustále pořádný šrumec.

Usedáme za bar, který dosahuje nezvykle vysoko. Jeho kovový povrch evokuje něco mezi bourárnou masa a návštěvou veterináře. Barové židle nejsou zrovna pohodlné. A ani personál si nás nezískává na první dobrou, když krátce po příchodu nelze přeslechnout, jak se servírka negativně baví o jedné z návštěvnic podniku.

Kombinace baru a rušné restaurace není pro každého. Na druhou stranu, zajít si na dobré jídlo, dát si k němu kvalitní drinky a to vše spláchnout dobrou kávou zní jako ideální volba pro pracovní, rodinnou či přátelskou večeři.

Ale pojďme ke koktejlům, u nichž je kladen důraz na moderní metody přípravy. Značnou roli hraje fermentace, bylinky a nevšední suroviny, které často mají český původ. Využijí se i zbytky z kuchyně.

Menu má obdobně jako ve Forbíně čtyři sekce – Mimo vyšlapané stezky, kde není třeba komentář, Dědictví aneb…, což je oživení klasických koktejlů, Všude dobře, doma nejlépe s českými surovinami a nealko část Lehká hlava.

Nejde to jinak než zvolit další s Japonskem spjatý drink Elderflower+Peach Highball. V zemi vycházejícího slunce je jednoduchý koktejl z whisky, perlivé vody a ledu národním fenoménem, který seženete vždy, všude, v nejrůznějších variacích a za pár drobných. Na rybím trhu kolem šesté ráno, po celý den ve všech tamějších restauracích až po last call v barech.

Protože bezinky jsou u nás nejznámější ve spojení se sirupem, člověk podvědomě očekává sladkost. Ta se ale nedostavuje. Na vůni je koktejl svěží, lehké tóny květů bezu černého se pak rozlejí až na patře. Konstrukce celého koktejlu funguje, hezkým detailem je okrájení ledu, aby dobře držel ve sklenici.

Další jasnou volbou je Red Snapper, dlouhodobě oblíbený koktejl štamgastů Forbíny. Na první dobrou je jasné, že cokoli označené jako „umami, pikantní, funky“ nebude volbou pro každého.

Jedovatě červený koktejl ozdobený fermentovanou, sušenou a opětovně fermentovanou jahodou je v podstatě bloody mary na steroidech. Něžnější pohlaví se nemůže ubránit asociaci na lák z okurek a rajčatový salát, z nichž někdo extrahoval veškerou chuť a několikrát ji znásobil. Až by se skoro člověk chtěl podívat, zda ze sklenky s nenápadnou cedulkou „MSG“ maličko neubylo.

Jeho chuť vás napadne nepřipravené, zaútočí a v tomto případě bude nejspíš pronásledovat až domů. Zatímco ženská polovička sklenku odloží se striktním: „Ne, to fakt ne“, druhý recipient si sklenku nadšeně přivlastňuje. Nekonečný životní hon za dokonalým umami totiž může konečně na pár momentů ustat. Red Snapper chuťové pohárky příznačně chňapne a nepustí. Cítíte ho ještě půl hodiny po odchodu z baru, v dobrém slova smyslu.

Na závěr dorazí jako pozornost podniku maličké No Espresso Martini. A najednou je „prodáno“ i pro druhého účastníka, či přesněji účastnici. Tohle je přesně ten typ drinku, za kterým se budete vracet. A to klidně na značnou vzdálenost. Skvělý a ani trochu nudný nebo předvídatelný.

Zdejší koktejly by na jídelním lístku rozhodně neměly hrát vedlejší roli. Zaslouží si být v záři reflektorů. Návštěva Almy není o atmosféře. Je o objevování intenzivních chutí v opravdu zajímavých barmanských počinech.

Cílem článku není stavět dva oceněné bary proti sobě. Je totiž dobře, že v Praze máme oba. V jednom ohledu se však srovnání přímo nabízí: v práci s chutěmi.

Ve Forbíně jsou ukrutně jemné, precizně vystavěné. Opatrné, ale pečlivě vyvážené. Jako by je navíc dotvářel příběh, který se za každým koktejlem skrývá a který vám barmani při servírování trpělivě odvyprávějí.

A pak je tu Alma, která se nebojí využít zbytky z restauračního provozu, nechat je fermentovat a následně využít v koktejlech. Vyplatí se proto pozorně číst popis toho, jak má který drink chutnat. Barmani vám totiž chuťovou plnost jednotlivých surovin obrazně několikrát omlátí o hlavu a nakonec vám v ní ještě vymáchají obličej, abyste ani na okamžik nepochybovali o tom, co právě pijete.

Který z oceněných barů zvolíte, až příště dostanete v Praze chuť na koktejl, je už jen na vás. Za návštěvu rozhodně stojí oba. Ale je příjemné, že pražská barová scéna se opětovně ubírá zajímavým směrem.