Článek
O úmrtí informovala televize NBC s odvoláním na ekonomovu manželku, novinářku Andreu Mitchellovou. „Byl to velikán, který po celá desetiletí pomáhal formovat americkou ekonomiku za prezidentů obou stran, ale vždy upřímně přiznával chyby, jichž se dopustil,“ uvedla.
„Pro mě to byl můj manžel, který formoval můj život od našeho prvního rande v roce 1984. Měl ‚iracionální nadšení‘ pro baseball, tým Washington Commanders, tenis, golf a hudbu, zejména jazz,“ dodala Mitchellová, která si Greenspana vzala před 29 lety.
V čele Fedu stál Greenspan do roku 2006, celkem 18 let. Díky schopnosti udržovat nízkou inflaci, podporovat dlouhodobý růst a zvládat krize ho do funkce postupně nominovali republikán Ronald Reagan i jeho nástupci George Bush starší, Bill Clinton a George W. Bush.
Šéfem centrální banky se stal v roce 1987, jen dva měsíce před krachem akciového trhu známým jako Černé pondělí. Připisuje se mu zásluha za rychlý zásah, jímž uklidnil trhy a zpřístupněním peněz zmírnil dopad na finanční systém.
Alan Greenspan se narodil 6. března 1926 v židovské rodině v New Yorku. Zájem o ekonomii v něm vzbudil otec, který pracoval jako burzovní makléř. Zpočátku se ale věnoval hudbě, studoval na věhlasné Juilliardově škole a hrál na klarinet a saxofon. Poté, co zjistil, že by byl jen průměrným muzikantem, vrhl se na studia ekonomie na Newyorské univerzitě, kde získal i doktorát.
V padesátých letech se Greenspan sblížil se spisovatelkou Ayn Randovou, jejíž filozofie sobeckého zájmu a volného trhu inspirovala pozdější generace libertariánů a konzervativců. Část jejích názorů přijal za své. Od poloviny sedmdesátých let radil prezidentům Richardu Nixonovi a Geraldu Fordovi.
Greenspan podle NBC pomohl definovat moderní americký kapitalismus od posledních let studené války až po úsvit digitálního věku. V čele Fedu byl během jedné z nejdelších ekonomických expanzí v dějinách USA, rozmachu, který trval od roku 1991 do roku 2001. Za úspěchy té doby býval široce oslavován – životopisec Bob Woodward o něm v roce 2000 vydal knihu s názvem Maestro.
Proslul i schopností pohnout trhy jedinou větou. V roce 1996 varoval před „iracionálním nadšením“ investorů, tedy bublinami hnanými přehnaným optimismem. Tehdejší bublina internetových firem ale splaskla až o pět let později.
Byl ale také obviňován z rozhodnutí, která podle kritiků vytvořila podmínky pro globální finanční krizi v letech 2007 až 2008, například z prosazování deregulace finančního sektoru. Čelil výtkám, že Fed největší krizi od druhé světové války nepředvídal a neučinil dostatečné kroky proti rizikům jejího vzniku.
Když už jako bývalý šéf Fedu v roce 2010 vypovídal před vyšetřovací komisí, připustil, že se „staly chyby“. Odmítl ale uznat, že by on sám či centrální banka nesli za krizi významnější odpovědnost.