Článek
Dodávky ropy z Blízkého východu, včetně přepravy přes Hormuzský průliv a alternativní trasy, dosáhly v týdnu do 18. října v průměru více než 24 milionů barelů denně, vyplývá z údajů společnosti Kpler, jež poskytuje analýzy o námořní přepravě a toku komodit. Před válkou to bylo 23,3 milionu barelů.
Samotným Hormuzským průlivem, který propojuje Perský záliv s Ománským, a prostřednictvím překládek v Ománském zálivu nyní podle listu The Wall Street Journal proudí přibližně 14 milionů barelů denně, tedy asi 82 procent předválečného objemu.
„Celkový obraz je takový, že systém přepravy přes nebezpečný Hormuzský průliv je nyní dobře zavedený a ochota lidí zapojených do vývozu ropy riskovat vzrostla,“ řekl ekonom společnosti Capital Economics Hamad Hussain.
Írán tak sice dokáže přepravu dál výrazně prodražovat a komplikovat, jeho schopnost odradit tankery od plavby ale podle analytiků zeslábla.
Miliarda za jeden tanker
Motivací jsou především peníze. Obchodníci mohou podle šéfa analýzy ropy společnosti Kpler Homayouna Falakshahiho na dalším prodeji irácké ropy vydělat oproti době před válkou o 20 dolarů (zhruba 434 Kč) více na každém barelu. U jednoho nákladu supertankeru to může znamenat dodatečný výnos kolem 40 milionů dolarů (přibližně 867 milionů Kč).
„Objemy zůstávají vysoké navzdory rostoucímu počtu útoků, protože zisky za to riziko stojí,“ řekl Falakshahi.
Rozdíl je tak velký, že podle jeho výpočtu by tři úspěšné plavby mohly zaplatit nákup staršího tankeru za 100 milionů dolarů (asi 2,2 miliardy Kč).
Vysoké odměny dostávají také námořníci. Některé posádky mají za cestu do Perského zálivu nabízeny bonusy ve výši dvojnásobku až trojnásobku běžného měsíčního platu. Jedna čínská personální společnost nabízela za zpáteční cestu, která obvykle trvá jeden až dva týdny, až 25 tisíc dolarů (zhruba 542 tisíc Kč).
Dopravci zároveň změnili způsob, jakým ropu z oblasti dostávají. Část starších tankerů, které dříve převážely venezuelskou nebo ruskou ropu, se přesunula do Perského zálivu. Některé lodě absolvují pouze krátké cesty přes nejnebezpečnější oblast.
Tankery naloží ropu uvnitř Perského zálivu, projedou Hormuzským průlivem, často s vypnutými sledovacími systémy, a poblíž Ománu náklad přeloží na jinou loď určenou pro cestu na vzdálenější trhy. Samy se následně vracejí pro další zásilku. Část provozu chrání americké letectvo koridorem podél ománského pobřeží.