Článek
„Ceny nemovitostí a v posledních letech i nájmy rostly výrazně rychleji než příjmy, hlavně ve velkých městech. Mladý člověk proto potřebuje podstatně víc vlastních peněz a musí přijmout výrazně vyšší zadlužení než předchozí generace,“ upozornil ekonom Michal Šoltés z IDEA, jeden z autorů studie.
Pro srovnání: v roce 2005 odpovídala cena standardního sedmdesátimetrového bytu zhruba čtyřem ročním mzdám, v Praze téměř deseti. Dnes vyjde stejně velký byt v hlavním městě na 15 ročních mezd.
„Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se situace měla rychle zlepšit,“ poznamenal Petr Hána, ředitel oddělení nemovitostí a stavebnictví Deloitte.
Starší generace má ve srovnání ohledně bydlení navrch i proto, že řada lidí ho mohla získat za podmínek, jaké dnešní mladí lidé už nezažijí, kdy se po pádu komunistického režimu v roce 1989 ve velkém privatizovaly byty a vracely se nemovitosti v restitucích. Právě s tím IDEA spojuje mimořádně vysoký podíl vlastního bydlení v majetku českých domácností.
U bydlení také hraje čím dál větší roli mezigenerační pomoc. „Rodiče dětem při osamostatnění pomáhají odjakživa, ale výpomoc v bydlení s jeho zhoršující dostupností narůstá,“ píší Martin Lux a Martina Mikeszová v publikaci Rodinná solidarita a trh bydlení.
Podle nich mohou mezigenerační převody zároveň prohlubovat rozdíly mezi mladými, kteří pomoc rodiny získají, a těmi, kdo na ni spoléhat nemohou.
S příjmy si vystačí dnešní mladí líp
Z hlediska příjmů je však na tom naopak dnešní generace obecně lépe. Přes dvě třetiny starší skupiny žily v rodinách, které s příjmy vycházely jen s obtížemi, u mileniálů to je jen lehce přes jednu třetinu.
V průzkumu se projevuje i technologický pokrok - zatímco počítač měly doma jen dva ze tří lidí starší generace, dnes ho má 97 ze sta.
Stejný podíl mladších si dnes může dopřát k jídlu maso alespoň obden, u jejich rodičů to bylo jen 86 procent.
Mladí lidé dnes také později zakládají rodiny. Podle analýzy IDEA měly na začátku tisíciletí ženy první dítě v průměru kolem 25 let, dnes je to přes 29 let. Příčinou přitom nemusí být jen honba za vzděláním či kariérou nebo snaha užít si volnosti.