Mertlík: Náš hospodářský model se vyčerpal

Ekonomika je v útlumu. Hrubý domácí produkt ve třetím čtvrtletí meziročně klesl o 0,7 procenta a oproti předchozímu čtvrtletí o půl procenta. Proč?

Jde o souběh několika okolností. Jednak jsou krátkodobé: slabý výkon německé ekonomiky, se kterou jsme velmi úzce provázaní, stále pokračující pokles reálných mezd, tedy příjmů domácností, a v souvislosti s tím také trvající nižší ochota domácností utrácet.

Úsporné chování domácností je mikroekonomicky velmi racionální. Je dáno tím, že prostě část z nich nemá velkou důvěru v nejbližší budoucnost. V důsledku toho snižují spotřebu, což je klíčová složka struktury hrubého domácího produktu, a to dále situaci zhoršuje.

K tomu přistupují další věci jako stále dost vysoké úrokové míry a tak dále.

A ty dlouhodobé?

Dlouhodobý a asi podstatnější problém je to, že postupem let došlo ke snížení potenciálního produktu čili běžného tempa růstu české ekonomiky.

A to proto, že hospodářský růstový model, na němž je naše ekonomika založená a který spočívá v kombinaci poměrně kvalifikované, ale ne špičkově kvalifikované, spíše středoškolsky než vysokoškolsky vzdělané a relativně levné pracovní síly, se vyčerpal. Neumožňuje další dynamický rozvoj, jaký jsme zažívali třeba v prvním desetiletí po roce 2000.

Takže se mělo něco začít dělat jinak už dříve?

Mělo se začít nejpozději před deseti lety. A to postupným přechodem k tomu, čemu se někdy říká znalostní ekonomika. Čili k výrobě zboží a poskytování služeb s vyšší přidanou hodnotou, což vyžaduje kvalifikovanější strukturu pracovních sil, možná v některých případech jiné odvětvové zaměření.

S tím souvisí další problémy, tedy změny ve struktuře školství, v daňovém systému a podobně. Je jich řada, nelze je udělat během jednoho volebního období, ale je potřeba na nich dlouhodobě pracovat. A základem té práce by měla být jasná strategie rozvoje Česka, strategie rozvoje jeho konkurenceschopnosti, která nebude podléhat politickým výkyvům. Něco takového už mnoho let nemáme.

Co máte na mysli, když hovoříte o zboží a službách s vyšší přidanou hodnotou?

Uvedu takové, v nichž je Česká republika velmi úspěšná. Je to třeba oblast softwaru, obecně informačních technologií. Velmi dobří jsme v současnosti v nanotechnologiích, v některých oblastech biotechnologií. Máme skvělé firmy v oblasti 3D tisku a podobně, které jsou globálně konkurenceschopné.

Ale podíl těchto hi-tech produktů a odvětví a služeb na celkové struktuře naší ekonomiky je nižší, než je potřeba. Je tady řada odvětví, kde se to daří, ale není to dost. A stát se dost nevěnuje tomu, aby vytvářel prostředí, aby tady podobně zaměřená odvětví a podniky vznikaly a investovaly sem. Naopak jsme svědky toho, že řada velmi úspěšných českých podnikatelů často zvažuje, zda neodejít s investicemi někam do zahraničí, kde třeba jsou i vyšší daňové sazby, ale zato je tam celkově příznivě nastavené prostředí počínaje právními jistotami a konče infrastrukturou v podobě třeba sítě vysokých škol.

Je tu například obrovský nedostatek špičkových kvalifikovaných pracovníků v IT, ale i v řadě dalších oblastí.

Někde jsem ale zaznamenal názory, že poptávka po IT odbornících v některých regionech trochu stagnuje. Vy jste to zaznamenal také?

Zatím ne. Ale i kdyby tomu tak bylo, myslím si, že to jsou spíše dočasné jevy. Protože když se podíváte na obrovský rozvoj umělé inteligence, který vidíme v posledních měsících a týdnech v přímém přenosu, to jsou všechno věci, které budou totálně měnit ekonomiku. A právě tyto odbornosti jsou potřeba. Ale ony jsou stejně tak potřeba odbornosti v mnoha dalších oblastech, zdaleka nejenom v těch technických, ale i společenskovědních a podobně, což se u nás velmi rádo podceňuje.

Základní problém je, že počet vysokoškoláků, které je schopna Česká republika vyprodukovat, je hluboko pod průměrem zemí OECD.

Dá se to nějak číselně ilustrovat?

Je to méně než ve vyspělých zemích, kde je to často kolem padesáti procent příslušné věkové kohorty. U nás se blížíme možná třiceti procentům. To je sice podstatně více než třeba před dvaceti lety, ale je to prostě stále málo.

Vedle toho máme systém středního školství, který v minulosti velmi dobře sloužil této zemi, protože vychovával a vychovává stále kvalitní středoškoláky, kvalitní vyučence, ale vzhledem ke změně struktury ekonomiky je potřeba i pro podobné typy zaměření alespoň nižší vysokoškolské vzdělání.

Bakalářské?

Ano, to často postačuje. Základní rozdíl mezi kvalifikovaným bakalářem a kvalifikovaným středoškolákem, maturantem z odborné průmyslovky, je ani ne tak v samotné technické oblasti, ale v takzvaných měkkých dovednostech a spolu s tím v dovednostech typu znalost jazyků, schopnost kriticky přemýšlet, učit se nové věci a tak dále.

Řada pracovních prostředí je dnes mezinárodních a v budoucnosti jich bude ještě více. A středoškoláci z odborných středních škol na to bohužel nejsou odpovídajícím způsobem připraveni. To je veliký rozdíl mezi absolventy středních odborných škol a gymnázií. Toto je potřeba dotáhnout tak, aby odborné vzdělání bylo doplněno kvalitním všeobecným vzděláním pro podstatně větší část mladých lidí.

Pracujete na univerzitě zřízené společností Škoda Auto. Jak vnímáte mladé lidi, kteří se na školu hlásí? Mění se nějak jejich připravenost nebo znalosti?

Budu-li mluvit pouze z hlediska naší vysoké školy, tak máme štěstí, že nám mezi studenty už řadu let roste podíl gymnazistů. Jsou pro vysokoškolské studium lépe připraveni, mají lepší studijní předpoklady, které si s sebou přinesou ze středních škol.

Ale z hlediska úrovně středoškoláků žádný pozitivní posun obecně nevidím. Situace se možná nezhoršuje nějak dramaticky, ale určitě se nelepší. A je také pravda, že před několika desítkami let třeba znalosti z matematiky z gymnázií byly vyšší než dnes. Část látky, která se tam tehdy probírala, se dnes probírá až na začátku vysoké školy. I vysoké školství dnes vypadá jinak než před třiceti lety.

Jak?

Je mnohem více diverzifikované. To, co nám chybí, nejsou ani tak vysoké školy zaměřené na špičkovou vědu, ty máme. Chybí ale takzvaně nižší patro vysokého školství. To znamená profesně zaměřené studijní programy, jak magisterské, tak bakalářské. Ale třeba i takzvaně krátké kurzy, kterým se v Anglii říká diploma, jsou kratší než bakalář a připravují často úzce specializované profese, kde kratší výuka po středním vzdělání stačí.

Německý deník Die Welt porovnával situaci české ekonomiky s ostatními státy a označil Česko za nemocného muže Evropy. Opravdu jím jsme?

Nedá se říct, že bychom byli nemocným mužem Evropy v tom smyslu, že by nám hrozila nějaká akutní krize. Nejsme v takové situaci, v jaké byly před deseti lety některé jihoevropské země, které měly velké dluhové problémy. To Česká republika nemá, byť vývoj není příznivý.

Problémem ale je chronická nemoc, která spočívá v tom, že česká ekonomika nemá dostatečné růstové zdroje, růstové impulzy. Po řadu let to představovala třeba možnost rozsáhlých přímých zahraničních investic na zelené louce. Dneska, když takovou investici chcete udělat, to znamená také dovézt pro ni pracovníky ze zahraničí.

Přestože totiž ekonomika neroste, máme prakticky plnou zaměstnanost a na pracovním trhu je velmi obtížné sehnat nejenom špičkově kvalifikované zaměstnance, ale i zaměstnance pro nekvalifikované profese.

Vláda povolila pro příští rok dovézt až o dvacet tisíc zaměstnanců z ciziny více, chystá se změnit zákon o cizincích i o zaměstnanosti, a to s cílem uvolnit pravidla pro příchod kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. Jde z vašeho hlediska správným směrem?

Je velmi brzy to soudit, uvidíme, jak to bude fungovat. Ale fakt je, že v porovnání například se sousedními zeměmi, jako je Polsko, je náš pracovní trh velice uzavřený. Když bych se vrátil k oblasti vysokých škol, pro studenty ze třetích zemí je mnohem komplikovanější dostat se do České republiky než do jmenovaného Polska. A to naši konkurenceschopnost na trhu talentovaných lidí velmi zhoršuje.

Jak se bude dál vyvíjet česká ekonomika?

Kdybych měl stručně charakterizovat jedním slovem, co očekávám v roce 2024, je to stagnace. Ekonomika už pravděpodobně nebude klesat, pokud se nic zásadního negativního nestane třeba z hlediska vnějšího prostředí. Většina ekonomů očekává růst kolem jednoho procenta.

Důležité je, že konečně už nebudeme mít vysokou míru inflace. Nicméně lze asi očekávat, a já v tomto nejsem tak velký optimista jako Česká národní banka, že ta míra bude trošičku vyšší, než je cílová hladina, která je dvě procenta plus minus jeden procentní bod. Spíš si myslím, že to bude někde mezi třemi a čtyřmi procenty.

V dalších letech doufejme, že se vrátí hospodářský růst, ale nebude nijak závratný. Bude nás sužovat ten základní problém, o kterém jsem hovořil a který je dlouhodobý, tedy potřeba investovat do nových odvětví a umožnit jejich dynamičtější rozvoj.

Od ledna začal platit konsolidační balíček. Zvolila vláda dobrou cestu ke stabilizaci veřejných financí?

Jsem rád, že alespoň k něčemu došlo. Nedojde sice ke konsolidaci veřejných financí, ale řekněme ke krátkodobé stabilizaci. Bez dalších opatření se nicméně problémy budou opakovat, respektive bude sklon k poměrně vysokým deficitům trvat dál.

Ta opatření nejsou dostatečná k tomu, aby zvýšila odpovídajícím způsobem daňový výnos a proti tomu nastavila rozumně výdaje. Nevyhneme se dalším krokům tohoto typu, a čím dříve přijdou, tím lépe. Důležité ale je, aby byly skutečně systematické, promyšlené a aby zároveň byly voleny tak, aby odpovídaly požadovaným změnám v oblasti fungování české ekonomiky.

Co bych zejména ocenil na rozdíl od konsolidačního balíčku, je ta parametrická penzijní reforma, která byla přijata. Ta bude mít dlouhodobý pozitivní dopad pro ekonomiku. Zejména tam oceňuji fixaci očekávané délky doby dožití důchodu.

V jakém stavu jsou české veřejné finance? Právě jimi vláda odůvodňuje balíček, zatímco jiní říkají, že v porovnání s jinými státy na tom nejsme tak špatně?

Podíváme-li se, jak české veřejné finance vypadají z hlediska poměrových ukazatelů, které se standardně sledují, to znamená zejména, jaký máme veřejný dluh, tak jsme někde u 44 procent HDP. Což není samo o sobě nic hrozného.

Problém je v tom, že je v nich zabudovaná tendence postupného zhoršování. Bez reforem se dostaneme během deseti patnácti let do mnohem horších čísel.

Kdybych to měl nějak stručně shrnout, tak stav veřejných financí z okamžitého krátkodobého pohledu špatný není. Trend ale špatný je, a to je potřeba řešit, jinak nás to časem dovede do dlužnické krize. Vláda konsolidačním balíčkem trend zastavila na jeden až dva roky, ale budou potřeba další reformy.