Článek
Řada světových firem, například VISA či Oracle, propustila nebo plánuje kvůli umělé inteligenci propouštět zaměstnance. Jak jsme na tom v Česku?
U nás zatím umělá inteligence zaměstnance plošně nenahrazuje, mnohem častěji je spíše doplňuje. Některé firmy sice propouštění kvůli jejímu nástupu oznamovaly, na trhu práce se to ale příliš neprojevilo. Častěji to byl spíš zástupný důvod a ta oznámení se ne vždy rovnala realitě.
Dopad umělé inteligence u nás byl zatím spíš takový, že firmy někdy jen nenahradily odcházející zaměstnance, případně neotevřely pozice, které dřív zvažovaly. Řekly si, že to zvládnou z vlastních kapacit, protože technologie jim umožní mít produktivnější pracovníky. I to se ale zatím týkalo jen omezeného okruhu profesí. Typicky IT a vývoje, v menší míře marketingu, obchodu nebo financí.
Nemáme prostě jen zpoždění?
Ano, ta vlna sem může třeba za rok dorazit. Spíše si to ale nemyslím. Český pracovní trh se dlouhodobě potýká s nedostatkem lidí s vhodnou kvalifikací. Takže i kdyby k podobnému propouštění došlo, ti, kteří se někde uvolní – zejména vzdělanější lidé se střední a vyšší kvalifikací – budou rychle směřovat do odvětví a profesí, kde se dál silně nabírá.
Takže když se podle aktuálního průzkumu agentury Ipsos a Nadace České spořitelny víc než polovina českých zaměstnanců a živnostníků neobává, že by je AI nahradila, mají pravdu?
V Evropě jsou obecně firmy v systematickém zavádění nástrojů AI opatrnější. Mají větší obavy kvůli bezpečnosti i kvůli chybějící strategii. Podobné je to v Česku. Přestože devadesát procent firem tvrdí, že AI v nějaké podobě používá, je to zhruba v polovině případů spíše nahodilé nebo příležitostné. Nakoupí licence pro část zaměstnanců, nechají je „si s ní hrát“, ale nevyužívají ji systematicky. Možná z toho pramení i menší tlak, který lidé pociťují. Nemají tak pocit, že by je AI mohla snadno v dohledné době nahradit.
A nemůže se jim to v budoucnu vymstít? Třeba proto, že se na její masivnější nárůst nepřipravují?
Náš reprezentativní průzkum mezi zaměstnanci ukazuje, že dvě třetiny z nich si uvědomují, že schopnost učit se pracovat s novými digitálními nástroji včetně AI je opravdu důležitá. A plných 37 procent zaměstnanců se už teď pravidelně učí nové věci, byť většinou neformálně. A to i když hodně z nich pracuje ve zpracovatelském průmyslu, v řemeslných a manuálních profesích – tedy tam, kde zatím AI takový dopad nemá. Věří, že si tím udrží hodnotu na trhu práce.
Samozřejmě tu ale máme i skupinu lidí, kteří z toho mají obavy. Řádově čtvrtina lidí se opravdu bojí, že nástup umělé inteligence na ně bude mít velmi negativní dopad a že si pak nebudou schopni snadno najít práci.
A jsou to nějaké konkrétní profese, které se takhle obávají?
Vidíme to hlavně u lidí ve vyšším produktivním věku, protože s nimi firmy tak často nepočítají v rozvoji ani v posunu na zajímavější role a dost je přehlížejí i při náboru. Těchto lidí nad padesát let je mezi zaměstnanci řádově skoro třetina a cítí, že jim vlak trochu ujíždí – mimo jiné právě proto, že s nimi firmy v dalším posunu aktivně nepočítají. A to i když se třeba sami na vlastní náklady něco učí.
Má u nás nástup umělé inteligence přesto už nějaké dopady na pracovní příležitosti?
Do jisté míry je vidíme u lidí, kteří čerstvě vstupují na trh práce. Pokud se na něm v posledních letech něco skutečně odehrálo – zatím ne dramaticky, ale v datech to už bylo patrné –, byl to jistý úbytek juniorních pozic v některých odvětvích. Například v IT, částečně v marketingu, kreativních činnostech nebo ve financích.
Ten úbytek nebyl dramatický, ale třeba v IT už byl docela citelný. Člověk těsně po škole nebo na začátku kariéry tak má těžší cestu k zajímavé práci, ve které by získal zkušenosti a stal se nepostradatelným zaměstnancem.
Například ve vývoji aplikací, v počítačové vědě a datové vědě byly úbytky kolem deseti až patnácti procent absolventských míst
Týká se to všech juniorních pozic?
Ve Spojených státech, kde byl nástup AI rychlejší a intenzivnější než u nás, vyčíslili jeho celkový dopad na juniorní pozice. Zjistili, že v některých odvětvích a profesích byl úbytek prakticky nulový. Paradoxně nejmenší propady absolventských míst byly v oblasti společenských věd, částečně i v ekonomii – tedy v oborech, které bývají označovány za neužitečné, protože prý po takových lidech trh nepoptává.
Já to ale vidím úplně jinak: právě tihle lidé jsou na trhu velmi adaptabilní a umí si poradit, i když se mění to, co je potřeba umět. Dokážou si rychle doplnit kvalifikaci, změnit zaměření, a proto tam ty úbytky nebyly tak velké.
Kde to naopak bylo horší?
Například ve vývoji aplikací, v počítačové vědě a datové vědě klesl počet absolventských míst o 10 až 15 procent. U nás to bylo výrazně méně, propad nebyl tak výrazný.
Když nyní nebudou junioři, kdo v budoucnu nahradí stávající zaměstnance?
Proto některé firmy vzaly zpátečku. V posledním roce jsme viděli, že tyto pozice zase začaly poptávat. S vědomím, že pokud dnes nedokážou juniory vtáhnout do práce, dobře je zaškolit a vychovat, nebudou pak mít seniorní lidi s kompetencemi, kteří umí efektivně pracovat s AI.